VÁNOCE
Ulice postříbřeny světlem elektrických hvězd
Bílým tichem se tóny rozlijí
A teplo rozbíhá se zimě na protest
od lidí k lidem,když půlnoc odbíjí
A ve mně ožívá ta stará krajina
do níž si znovu hledám návratku -
jako film, který koncem začíná
a odvíjí se němý pozpátku
Stopy mých rodičů už dávno zavál sníh
a přece slyším jejich kroky v síni
To vnučky přiběhly a moje děti s nimi…
Krájíme jablka a hvězdičky jsou v nich
SVATAVA MÁŠOVÁ
(ilustrace Jitka Tláskalová)
Verše prožité životními zkušenostmi, verše srdečné a rodinné. Vánoce jsou svátkem rodiny a rodinných setkání.
OdpovědětVymazat[1]:Milá Libu, díky za krásný pozdrav z Vrchoslavic a ani nevím, zda jsem Ti posílala přáníčko. Nějak se mi zdá, že pan Alzheimer mne tahá za nohu.
OdpovědětVymazatSvaťko, poetické jako vždy.
OdpovědětVymazatKrásné a křehké verše, jsem ráda, že jsem si je mohla dnes v klidu znovu a znovu pročítat. Díky za ně!!!
OdpovědětVymazatHezké verše. Dnes nás bylo doma 15,tři synové s rodinami, jen jedna vnučka chyběla. Ta nejmenší celou "besedu" prospinkala, takový mrňavý andílek s hnědýma očičkama to je. Jen jednou je otevřela, usmála se, pokolíbala jsem ji a spala dál- vlastně až do odchodu celé rodinky. Bylo to milé a zítra budeme pokračovat, ale tentokrát v restauraci s rodinou jednoho syna a přáteli vedle v Postřelmově.♥
OdpovědětVymazatBylo by to to krásné "vrátit film" i v životě a k tomu mít dnešní rozum.
OdpovědětVymazat