SOVÍ DOMEČEK 4
Pro letošní rok jsem si připravila SOVÍ DůM,
který má 24 okének a v každém se skrývá
básnička Michaela Františka Štojdla, píseckého
duchovního, básníka a malíře
(10.2.1946 -11.11.2019).
Jeho básnická sbírka "Vrzání vrátek" zůstala
v rukopise a tak jsem z ní vybrala na každý den
báseň, která se mi líbila. Ochraňuje ji sovička
z mojí sbírky.
4. prosince
SNĚHOVÉ VLOČKY
Hvězdičky tiché přetiše mihotavé
neslyšitelné i s rolničkami rampouchů
Světýlka krutá ve svém množství
Bývají žádány, vysnívány snad nejvíce o vánocích.
To aby křehkost sněhu připomněla něhu.
Květ vločky tiché, bílé
procestoval míle
k našemu přání.
A nebo je křehká něha v záplavě nasněžení do duše
A nebo je křehká něha v záplavě nasněžení do duše
pouhé zdání?
Dnes má svátek Barborka a bylo pod nulou a snížek bílý poletoval po trávě.K tomu je taky i pranostika, že když je Barborka naškrobená, tak jsou Vánoce na blátě, že?
OdpovědětVymazatVerše pana Štojdla jsou zvláštní, osobité. Mají kouzlo a něhu. Na Barborku bychom si měly my ženy přinést domů větvičku třešně a čekat, zda nám do Štědrého dne rozkvete.Pak nás asi potká láska. Kdo ví...
OdpovědětVymazatTo máš ale výborný nápad, verše a i obrázek je super! Díky. Dřív jsem na Barborku trhala do vázy zlatý déšť, třešně tady nejsou. Teď už to neřeším.
OdpovědětVymazat