PRVNÍ BŘEZNOVÁ NEDĚLE

V noci asi pršelo, protože venku byly velké louže a chodníky

i silnice byly mokré. Nádherně se dýchalo a tak jsem před

půl osmou ráno vyšla na zdravotní vycházku. Venku bylo

liduprázdno, dokonce ani auta moc nejezdila, takové klidné

a pokojné nedělní ráno. Šla jsem několika ulicemi naší čtvrti.

---

Chtěla jsem obhlídnout jednotlivé zahrádky, zda už tam něco

nekvete. Kdybych šla jen do obchodu s potravinami a zpět,

tak bych ušla 1000 metrů. Jenže já chtěla nachodit více a tudíž

jsem odbočila doleva a pak doprava. Doslova jsem si vybírala

kudy a kam půjdu, abych počet kroků zdvojnásobila. Když jsem

přicházela k domu, viděla jsem větší postavu na palouku, která

cvičila taiči. Bylo to nádherné. Mladý muž, který vystřeloval ruce

směrem ke slunci. V úžasu jsem jej chvíli pozorovala. Měla jsem

sice fotoaparát s sebou, ale něchtěla jsem rušit tuto posvátnou

chvíli. Po návratu do bytečku jsem se podívala na mapu, kudy

směřovaly moje kroky a napočítala jsem 2 100 m.