OLOMOUCKÁ ROMANCE
Jak jinak nazvat krásný večer v sokolovně, který se udál
před mnoha lety právě v sobotu 13. února. Pobývala jsem
v královském městě na šestitýdenní praxi a na rozdíl od
mých spolužaček, které dojížděly do blízkého okolí
- Hranic a Kojetína, měla jsem to poněkud z ruky.
Moje bydliště bylo vzdáleno několik set kilometrů
z úrodné Hané k zlatonosné Otavě. Bydlely jsme
na ubytovně, kde mne správce ponechával
přes víkend na černo, protože taky usoudil, že by se
můj pobyt velice prodražil, kdybych jezdila v pátek
večer na jih Čech.
První víkend jsem trávila v posteli a četla jsem si, protože
jsem neměla jinou možnost. Službu měl nerudný vrátný
a o nějaké možnosti vyjít si ven a zase se vrátit,
nemohla být ani řeč. Druhý víkend jsem si tzv.
předplatila u druhého pána recepčního, s kterým
jsem si chodila večer povídat na vrátnici
o Budějovicích, kde on byl za mlada na vojně.
Moje kamarádka mne pozvala na sobotní maškarní
ples i nedělní oběd.
Masku - tedy očenku jsem sehnala v obchodě
a šaty jsem měla "malé černé". Ohromně jsem si
to užívala. Navzdory své výšce jsem tancovala
celý večer. Pravdou je, že s větším tanečníkem
se tancovalo lépe, ale pořád jsem se báječně
bavila. Ve 22:00 hodin byla vyhlášena
dámská volenka. Rozhlédla jsem se
a v davu mužů vyčnívala černovlasá hlava.
Téměř dvoumetrový tanečník se mnou od té doby
tancoval až do půlnočního
odmaskování a pořád tvrdil, že se asi známe
z místních tancovaček.
Nic jsem mu nevyvracela. Po plese mne doprovodil ke
kamarádce před dům. Scházeli jsme se pak každý den
a koncem roku jsem se za svého únorového
tanečníka vdala.
Na dnešní výročí jsem dostala jemné a vonící růžové karafiáty.
Blahopřeju. Jeden taneček - a na celý život vystaráno. Je pravda, že tomu okolnosti přály. Blahopřeju oběma...
OdpovědětVymazatKrásná vzpomínka! A je vidět, že sis vybrala dobře! Blahopřání je namístě.
OdpovědětVymazatA že prý existují náhody! Žádné náhody, je to osud, předem daný! To je prima, že vám to tak dlouho vydrželo! Blahopřeji oběma!
OdpovědětVymazatHani, blahopřeji k výročí, máte moc krásné vzpomínky.
OdpovědětVymazatTak to je krásný příběh, ze života.....
OdpovědětVymazatHanko, jedna taneční zábava a změnil se ti život a od té doby bydlíš v Olomouci.(Je to ale náhoda, 13.2. je i pro mě "památný den", máme výročí svadby. 13., ale v jiném měsíci, jsem se také narodil, třináctka je tedy mým šťastným číslem.)
OdpovědětVymazat[6]:Tak vítej do klubu ! Až budu vědět, který je Tvůj oblíbený měsíc připíšu si Tě do Třináctky. Taky jsem se narodila třináctého, ale v podzimním čase a třináctka je rodinné šťastné číslo. Stejně je to zajímavé. Moje maminka nechtěla, abych se zaláskovala na Moravě a tak na poslední chvíli zařídila, abych místo do Znojma šla do Olomouce a i přesto jsem se vdala na Moravu.
OdpovědětVymazatOtavínko, blahopřeji k výročí. :-) Ať je třináctka i nadále tvým šťastným číslem.
OdpovědětVymazatDěkuji za návštěvu a gratulaci v komentáři. :-) Já už mám FB delší dobu, protože mě tam nalákala dcera, aby měla parťáka do hry. Hry už nehraju, jen prohlížím příspěvky. Milánek se v LDN nudí, tak se soutěžemi baví.
Maminka chtěla mít holčičku doma. Stejně jako tatínek.
OdpovědětVymazatVíš Hani, já jsem byla ochotná jít za případným manželem kamkoliv, třeba i na Slovensko, odkud pochází, ale naopak on zůstal tady. Dostal sem z průmyslovky umístěnku, vojnu si odbyl v Dašicích a Písku, vrátil se sem a nakonec tady zakotvil. Jak dlouho jsme spolu už asi víš. Ať vám to spolu vydrží co nejdéle. 13 mám taky ráda. Na jedny jmeniny vzpomínám moc ráda. V podniku Vítkovické stavby, kde jsem ten rok dělala, jsem od spolupracovnic a spolupracovníků dostala kolem 15 kytiček karafiátů. Nějak se nedomluvili a donesl každý za sebe kytku. Naši se divili: Prý- oni tě tak mají rádi? Byl to dobrý pocit. Od té doby už se to nestalo
OdpovědětVymazatVelmi pěkné. Zařazeno do výběru. :-)
OdpovědětVymazat