ROZHOVORY OD BAKEROVA JEZERA

Večery v "Quamani ´´tuuq"

Ekolog dr. Josef Svoboda a environmentalista dr. Pavel Nováček dávají ve své knize Rozhovory od Bakerova jezera čtenáři nahlédnout do zajímavých diskusí, které vedli v opuštěné misijní stanici u kanadského Bakerova jezera nedaleko polárního kruhu po každodenní práci na vědeckém projektu o vlivu oteplování klimatu na arktickou tundru.

Josef Svoboda (* 1929 v Praze) má za sebou pohnutý život. Jako dvacetiletý posluchač Masarykovy university v Brně byl v r. 1948 zatčen a odsouzen na jedenáct let do vězení pro údajnou protistátní činnost a prošel vězeními a tábory v Jáchymově, Leopoldově, Mírově a Kartouzích. Teprve jako čtyřicetiletému se mu podařilo odejít z republiky a dokončit studia v Kanadě a dovršit je doktorátem. Později jako profesor ekologie na Torontské univerzitě se na odborných konferencích seznámil a sblížil s o celou generaci mladším českým kolegou environmentalistou Pavlem Nováčkem, ředitelem Centra interdisciplinárních studií University Palackého v Olomouci. V dialozích seřazených v knize do tematických bloků: ekologie, globální přeměna, zalidněnost, globalizace a unifikace se zamýšlejí často až na hranicích reality, meta- reality a fikce nad počátkem světa a jeho vývojem v čase, klimatickými podmínkami a jejich důsledky, ptají se, kolik uživí planeta lidí, jak reaguje na lidské počínání biosféra, dotýkají se ožehavých otázek sekulárního humanismu a reformy OSN i dalších otázek, které leží na srdci přemýšlivým lidem na celém světě. Do jejich diskusí vstupují i domorodci Inuité a vnášejí své zajímavé, o staré mýty opřené postoje, které se nedostávají k podivu mnoha vědců - odhlédneme-li od jejich alegorické metaforiky - do rozporu s výsledky soudobé vědy. Oba autoři poutají zájem čtenářů nejen zajímavostí nabídnutých témat, ale i svou širokou literární erudicí. Navazují tak jak používáním citátů z krásné literatury, tak i slohem na angloamerickou tradici podávat nové vědecké poznatky a hypotézy esejistickou formou. Připomínají tak i svého staršího přítele s podobným osudem Jiřího Krupičku, vyznamenaného u nás před několika lety Cenou Pen klubu. Jejich kritický, ne však odmítavý přístup k tzv. Biblickému kódu, kde prokázání jeho vědecké pravdivosti by bylo jednou z nejpřevratnějších událostí současnosti, znovu ukazuje, že striktně positivistické vědecké myšlení přežívá dnes spíše v zemích, zasažených po léta materialistickou filosofií, z jejíhož zajetí se jen těžko dostává. A tak se seznamujeme s teoriemi židovského mudrce 18. století, zvaného Génius z Vilny, rabínem Michalem Weismandelem, profesorem Eliahu Ripsem z Hebrejské university v Jerusalémě, autorem knihy Biblický kód Michaelem Drosninem i jeho kritikem Jeffreyem Satinoverem.

Rozhovory od Bakerova jezera nejsou snadným čtením. U některých témat se setkáváme občas s větším počtem otázek než odpovědí. Autoři nezapírají svou spirituální, nekonfesijní křesťanskou orientaci, nelze jí však jejich světový názor plně vyčerpat. Nevyhýbají se odvážným spekulacím, ale nikdy je nevydávají za prokázanou pravdu. I když se jejich noční hovory v eskymácké osadě Quamani tuuq dotýkají občas hranic reality, nikdy ji však neodpovědně nepřekračují. Jejich dialogy nepatří ani k sci-fi, ani fantaskní literatuře.

V závěru své knihy vyslovují názor, že "pokud jde o budoucnost naší Země, je možná i její prosperita i zánik. Vidina prosperity je silný motor lidského počínání, ale k smyslu a naplnění života nestačí. Strach odzbrojuje a paralyzuje. Naděje, sestra Víry a Lásky nás nabádá zaměřit svůj zrak spíše vzhůru než kupředu. Profesor Dominik Pecka by řekl: "…snažte se žít sub specie aeternitatis - pod zorným úhlem věčnosti."

( Autorem recenze je Zdeněk Janík)