STROMY

STROMY  1

Co lidí s různými názory

kolem přejde

---

Ulamují mu větve

aby nepřekážel městské

dopravě

Zalévají ho asfaltem

ale on dosud žije

Dál tvoří nové pupeny

a rozvíjí se v listy

Nabírá vláhu svými kořeny

hluboko pod povrchem velkoměsta

Zmocňuje se slunečních paprsků

navzdory smogu

Vnímá svůj růst

i přes občasné překážky

a omyly lidí

Co lidí ho míjí aniž si uvědomují

že je krásný

( B. Ždichynec)

Dlaněmi stromy nabírají

vodu v níž se jen shlížely.

Kolik změn srdce oželí

jen když je zpátky v rodném kraji.

(A. Volkman)

Kam strom ohýbáš, tam roste.

(České přísloví)

Lidé milují jednotlivé stromy a tato láska ke stromům je lidem vrozena. Když je váš

dům obklopen zahradou, kde je mnoho starých stromů, na které jste lezl jako dítě

a moje vnoučata lezou na stromy, které nezasadil ani jejich otec, nebo pradědeček,

ale až prapradědeček, pak se vytvoří mezi vámi a stromy silné citové pouto…

Z takové zahrady se pomalu stává les, stromy rostou a stárnou.

(K. Lorenz)

Strom bojuje o život proti celému vesmíru.

Každé zahnutí a zkřivení kmene a větví je

svědectvím jeho boje a jeho vítězství.

(Otokar Březina)

Strom nemá dar řeči.

Jsme něco jako strom.

Jsou pravdy, které jsou zřejmé,

ač se nedají vyjádřit.

( A. Saint-Exupéry)

Strom po ovoci poznán bývá.

(České přísloví)

Stromu říkáš strom, pravil a dál o tom slově nepřemýšlíš. Ale nebyl to "strom", dokud ho tak někdo nepojmenoval.

                                                                    (J. R. R. Tolkien)

Stromy - poněvadž jsou to stromy

praští a kvílejí

chechtají se a láteří -

ode všech opuštěny

zatracují lidské plémě.

(C. W. Williams)

Své mrtvé haluze strom neodhazuje, sotva uschly - teprve až ho vítr donutí.

                                                                         ( S. Komenda)

Tak dlouho se bude volat do lesů nekácejte,

až nebude, odkud by se ozývalo.

                                                       (Z. Janík)

To jak rostou stromy dávno známe. Ze země si vyzvednou vždy hrstku různých

solí do zelených listů s nimi vyfárají a pak navrh dají si hrst slunce s bílou pěnou

vzduchu.

                                                                                                                 ( E. Horelová)

Víra je velký strom, je to dub zakořeněný v srdci Francie. A pod křídly tohoto stromu Láska, má dcera Láska, odvrací všechny nouze světa. A má maličká naděje není nic než ten malý slib pupence, který se ohlašuje nakonec počátkem dubna.

                                                                              (Ch. Peguy)