HANA MACIUCHOVÁ - POCTA

 TAK JSEM TU SLÁVU V MORAVSKÉM DIVADLE PŘEŽIL. Dalo mi to zabrat, ale nakonec to dopadlo velice dobře. Největším zážitkem byl pro mne F. Chopin v podání maestra Kahánka. Bylo to nadpozemské. Na tom jsme se shodli sedíce s Emilem Viklickým v jedné z posledních řad divadla. Emil má - na rozdíl ode mne - hodně dlouhé nohy a natlačení v běžné řadě uprostřed mu činilo dost velké obtíže. Protože jsem si čekání na závěr jinak excelentního programu chtěl trochu zpříjemnit, povolil jsem si o dvě dírky svůj pásek u kalhot. Pak jsem na to zapomněl, a když Silvie Marková-Maciuchová vyhlásila mé jméno, vyrazil jsem s výkřikem ZDE! na jeviště. Už v polovině cesty mi bylo jasné, že kalhoty klouzají nezadržitelně dolů. Srolovaly se nejmíň o 10 centimetrů. Dělal jsem, že se nic neděje, ale v duchu jsem se děsil myšlenky, že bych při oslavách osmdesátin milované Haničky zůstal s gaťama na půl žerdi. Dopadlo to kompromisně. Fotografie zcela jasně dokládá, že nohavice mého společenského obleku z jedné třetiny jsou srolovány u podlahy a skoro vůbec nejsou vidět moje zcela nová perka, která jsem si na tu slávu pořídil. Bylo mi to jedno a byl jsem šťasten, že mé 60leté přátelství s Haničkou bylo korunováno přímo královsky. Na závěrečném rautu jsem už značně unaven seděl v koutku a sbíral ovace a poklony. Jednu z největších mi vysekl maestro Satoranský, který poznamenal, že kamarádit se tak dlouhou dobu se mnou musela být pořádná psina a že by to chtěl také zažít. - Nevím, jak jsem se dostal domů, ale prospal jsem celou neděli, abych pozdě odpoledne zjistil, že jeden z nejhezčích večeru mého života je definitivně historií. Komu je něco takového dopřáno? Díky vám všem!

Richard POGODA

                               

                               Richard Pogoda poctěný Cenou Hany Maciuchové dne 29.11.2025

                                                        zleva  její sestřička  Silvie Marková.