STROMOVÁ

Viděl jsem stromy

Moře stromů

Koupaly své kmeny

Ve vodě listoví

 

Viděl jsem bizony

Běželi lesem

Poráželi stromy

Listy zkrápěla voda

 

Byly mokré

Byly vážné

Byly moje

Jedině moje oči

 

Ucítily těžkou půdu

Pod nohama

Zapouštěly slepé kořeny

Setrvaly na věčném místě

 

Tisíce povážlivých létozim…

 

Ač jsem mlád

Byl kdysi

Cítím ten prázdný větřík

Pořád se stejnou tváří

 

Uvnitř těla

Dušní schránky

 

Jako když jsem mámě

Kradl stříbrné klíče

A zkoušel odemknout

Kmeny stromů

 

Nikdy se neotevřely

Ale já pochopil

Spoustu skrytých významů

Vrytých do jejich struktury

 

Podle zvrásněné kůry

Na matčině stromě

Jsem poznal

Kdy přijde zvrhlá bouře

 

Kdy ona otevře nitro

Vypustivše hromové jezdce

 

Ale kdy přijde Ta pravá láska

Kdy zaklepe na můj strom…?

Možná jsem jen malý klacek

 To nevím doteď…         

Tomáš Přidal