NEKLID
Nevím,
jestli se umím modlit za naději.
Vždy budu za ní stát,
budu ji v davu protlačovat
do popředí,
budu s ní spát
a říkat ty hrozné věci,
které bych nikomu jiného
ani nezašeptal.
Jednoho dne zmizí v houští,
trny se zaryjí hlouběji.
Vladimír Stibor 17. prosince 2024
Tato báseň jakoby mi mluvila z duše. Stále čekám na naději, která přichází asi jen za některých okolností. Nějak vše bolí stále a nic nezabírá. Možná si to nezasloužím. Otavinka
OdpovědětVymazatOtavínka všem svým milým čtenářům sděluje, že je v nemocnici a že bude opět fungovat, jak ji pustí domů. Právě jsem s ní mluvil telefonicky, Vladimír Stibor
Vymazat