NÁŠ VĚČNÝ VESMÍR
Jsi moje Naděje
Ta jediná na celém světě
Stejně vzdálená i blízká
Mým rtům i snům
O věčnosti lásky
.jpg)
Můj Bod, který křižuji
Když jsme si nejblíže
Jak jen můžeme být
Zachyceni v tajemné póze
Milování, jež v nás
Probudí všechny vášně
Skryté i potlačované
Ale právě proto vypluvší
Na členitý povrch
Při našich antických hrátkách
Nám Olymp zní v uších
Bubny našich srdcí hlasitě tlučou
O horké povzdechy hrudí
A Ty přijíždíš na mém koni
Poté odpadneme – ale naše láska trvá jako vesmír!
TOMÁŠ PŘIDAL
Báseň je upřímným vyjádřením nejhlubších lidských citů. Ani se neodvažuji pochybovat o jejich nekonečné stálosti podobně jako o víře ve věčnost vesmíru. Svatka
OdpovědětVymazatBásník Tomáš Přidal má obrovskou přednost: Je svůj a originální. Zdálo by se, že básní o lásce je dost, ale metafora o víře k věčnosti vesmíru potvrzuje, že i když bychom se domnívali, že o lásce už nejde napsat nic nového, básník nás z toho vyvede a dokáže, že je to možné. Libuše
OdpovědětVymazat