NATRVALO
NATRVALO
Tomáš Přidal
Otevřu Ti tvé oči,
Ty promluvíš
mým hlasem;
v blízkém napojení
oddálíme nebe
od vesmírných cest.
Promluvíš
v úžasu,
já utichnu
jako zmařený čin;
nad našimi vzpomínkami
podzimní vítr načrtne
jednoduchou kresbu života.
Života, kde roste štěstí
v korunách stromů
& smrt je pouhým stupněm
k odpočinku,
jež v (ne)trvání
vzbuzuje otázky.
Otázky, které
zodpovíme sami sobě,
ale už ne druhým...
Pohled do korun stromů je stejně krásný jako pohled do milujících a milovaných očí. V básni je to krásně vyjádřeno a obrázky napovídají. Na některé otázky nenajdeme odpověď.
OdpovědětVymazatSvatka
Libuše
OdpovědětVymazatSnivé vyprávění dvou zamilovaných v blízkém souladu s přírodou. Vše je letmé i vzdálené, ohromující, nevyřčené.