ŘEKA
Řeka,
toulavá stezka,
v peřejích přestávek
si pohrává s kaménky jak děcko.
Když večer plačící mlhou
visí nad zátokou,
tu vydechují tůní zamlklé lekníny
a v hlubinách myšlenky kvasí.
A nyní přišel, řeko, čas,
kdy říkej, že jsi věčně mladá
a že stárnu,
že prchneš v okamžení, kdy se zastavím,
že zemru.
Říkej, co chceš,
vždyť jsem tě přišpendlil
napínáčky slov na bílý papír.
BOHUMIL HRABAL
(1914 - 1997)
Pan spisovatel často a rád jezdíval do Vráže u Písku.
Kolem taky teče řeka Otava, kterou si též zamiloval.
Shodli jsme se na tom v srpnu 1965, když jsem jela
do lázní prodávat knihy a on seděl v křesle obklopen
fanynkami, kterým podepisoval knihy.


Netušila jsem, že Bohumil Hrabal psal i verše. Je zřejmé, že měl i tento dar.
OdpovědětVymazatSvatka
Libuše
OdpovědětVymazatPan Hrabal musel mít rád řeku a pobyt u ní a s ní. Z té jeho poezie mi přišla tato myšlenka.