70. VÝROČÍ ÚMRTÍ

 

 

Dne 28. listopadu 1952  zemřel v Olomouci  Josef  OTRUBA, významný moravský botanik. Narodil se 10. března 1889  v rodině lesního dělníka na bývalé pile v Terezském údolí u Náměště na Hané, nazývané v botanické literatuře též Hlubokým žlebem. Údolí oplývající od jara do podzimu pestrými květy, předurčilo životní zájem malého chlapce a vzbudilo jeho lásku k botanice i na obecné škole. Když ve dvanácti letech odešel studovat na první české gymnázium v Olomouci, zvané  Slovanské,  měl štěstí na vynikající pedagogy. Zprvu, v roce 1901 poznal profesora Františka Polívku, který učil přírodovědu, později botanika dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti  výrazně ovlivnily  zanícení  maturanta roku 1909 pro další, vysokoškolské studium přírodních věd. Svízelná  finanční situace rodičů a dvou dalších sourozenců, donutila mladého abiturienta k nastoupení úřednické dráhy na hlavní poště v Olomouci. Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy, v době první světové války, kdy byl odvelen na východní frontu až do oblasti Pinských bažin, věnoval se pozorování tamějších druhů mochen, čímž se stal jedinečným odborníkem na rod Potentilla pro celé území po roku 1918 založeného československého státu. Záhy  po první světové válce se zapsal jako mimořádný posluchač na přírodovědecké fakultě Masarykovy  univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání  vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942.  Po celý čas se zajímal o botaniku a výsledky publikoval v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, v Časopisu Moravského zemského muzea v Brně – odborné části Věda přírodní., Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy, Věstníku klubu přírodovědců v Prostějově, Časopisu československých houbařů, v časopisech Příroda, Vesmír a též do dalších odborných a regionálních sborníků.  Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků, které uveřejnil v roce 1949 akademik Podpěra k šedesátým narozeninám jubilanta, čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, Květenu Hněvotínské stepi, Geobotanický výzkum Kosíře aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v roce 1930 Květenu Štramberka. Kromě rozsáhlé publikační činnosti se věnoval v letech 1921-1939 i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od roku 1922 až do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci, kde trávil dlouhé hodiny studiem rostlin. Od roku 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde měl na starosti oddíl přírodovědný. Po smrti významného olomouckého botanika, profesora Jindřicha Lause (10.11.1872 - 22.12.1941) působil na částečný úvazek jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci, od penzionování se věnoval této činnosti naplno. V době protektorátní nejenže sbírky ochránil, ale i nově zaregistroval a doplnil. Po mnoho let, až do své smrti, působil jako konzervátor pro ochranu přírody a krajiny, kdy pečoval o četné reservace s přirozenými porosty a chráněnou květenou severní Moravy, především na Olomoucku. Z muzea odešel v roce 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až jednoho dne – 18. listopadu 1952 – přišel naposledy. Při poslední návštěvě jej postihla náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech, ve svých 64 letech  umírá.     

 

ČEST  JEHO  PAMÁTCE!