LHOTECKÁ ZÁBAVA

 

                                                  

                                                    LHOTECKÁ  ZÁBAVA

V rodišti tatínka, kam jsem ráda jezdívala na prázdniny do mých patnácti let,

 se konaly od května do konce září zábavy venku. Ve Lhotě to bylo na začátku 

obce, kde byl vystavěný parket a z dřevěných trámů s lampiony takové zátiší,

 kde byly stoly a židle. Hudbu obstarávala jakási místní kutálka, která hrála 

všechno možné. A tancovaly tam i děti od 12 let. Já tam směla jít se strýcem 

Mirkem, který mě i naučil valčík a polku. Podobné radovánky se konaly i na 

opačném konci  rodného kraje u Mirovic. Taky můj syn v době studií  se kolem 

víkendu kamsi ztratil, ale když jsem obtelefonovala nemocnice a policii, tak se 

občas stalo, že mi zavolala maminka nějakého spolužáka, že je u nich, že měly

hody. Taneční mu nevoněly, ale venkovské zábavy měl moc rád. Včera jsem 

byla na podobné zábavě i  v jednom hanáckém místě. Bavili se mladí, staří, 

muziky tam byly dvě a vzájemně se střídaly. Mládež až do středního věku 

se bavila stylem hopsa hejsa, podle rytmu různé kroky anebo těló na tělo.

 

Starší pak raději valčíček nebo polku. Každý podle svého gusta. Za několik 

desítek let se programy zábav nezměnily. Pije se vše, co teče, společně chodí 

partičky, které kromě „ větrání faldů“ hrají třeba i mariáš, nebo se párečky 

chodí procházet do polí či lesíka, podle prostředí a situace. Já si včera

zatancovala až až. Dnes mi bolí celý člověk.

 

Chodil pro mne fousáč v zelené košili a bylo to príma. Nad ránem mě

doprovodil domů a já jsem  z toho byla ještě dlouho celá vedle. Není divu, 

vždyť naposledy jsem byla na podobné zábavě koncem minulého století.