ZBYŇKOVY LUCERNIČKY
70
Často až do tmy čekáme
jenomže
nikdo nepřichází
Jediné co nás nezklame
je kvítí
vykloněné z vázy
75
Básník je chuďas který věří
na teplo
otevřených dveří
Básně jsou slunečnice noci
živené světlem
vyšší moci
76
To z čeho jsme si málo vzali
mělo by zůstat
utajeno
Tam kde jsme bolest překonali
mohlo by znít
i naše jméno
78
Kde měsíc věšel těžkou hlavu
tam já jsem toužil
po světle
Pod okny v požehnaném stavu
čekaly růže
rozkvetlé
81
Jsi růže krásně rozvitá
jediná
která nelže mi
A to co do tmy prosvítá
je loubí
s dvěma věžemi
91
Tvé oči jsou dvě lesní tůně
tvé tělo
nejsvětější chrám
To po čem duše moje stůně
jedině
za srdce ti dám
106
Červnové slunce se už neošívá
když sesbírává
rosný prach
Jenom si všimni jak se ráno dívá
po rozechvělých
jablůňkách!
Ilustrace z díla Ladislava Ruska.
Vážený oslavenče!
Přeji hodně zdraví, pohodu,
štěstí a vše nejlepší!
Moc a moc děkuji za Lucerničky.
Ano, dvě tercíny, nic víc a nic méně! Ale září do prostoru jako perličky. Pohladí, potěší, zaujmou, naladí. Je to poezie, která žije.
OdpovědětVymazatAno, krásná poezie, lucerničky tady dlouho nebyly. Díky.
OdpovědětVymazatPři čtení jsem až oněměla
OdpovědětVymazatDík za ta slova něžná, vřelá...