CVRČEK V KRABIČCE
Zamkněte lesy,
petrklíči, obrácenými
k východu slunce,
poté, co utichnou mýtiny.
Otevřete krabičku
se spícím cvrčkem,
procitne i proběhne
lesním královstvím,
aby se vrátil jako Někdo Jiný.
Jako vaše hravá Identita,
zmenšenina vnitřního já,
avšak stejně nadšená
& nezvykle vynalézavá součást sebe sama.
Zatímco les klidně spí,
můžete otevřít své sny
a vědomě utvářet průběh jejich děje,
do oka/mžiku, než se rozšeří...
Zpátky do krabičky,
poručíte cvrčkovi,
a zatímco sny ztrácí váš tvar,
odcházíte s příchodem cvrkajícího světla.
Odcházíte,
a jak se vzdaluje
silueta mladíka s krabičkou
v kapse, jež vyluzuje líbivý cvrkot,
nikdo si již nevzpomene,
avšak cvrček v krabičce
otiskne do ticha svoji identitu,
stejně jako tu vaši...
Takže,
kdo ví?
TOMÁŠ PŘIDAL







Kdepak ! Cvrček, který se jednou ocitl na svobodě, se do krabičky nevrátí, i kdybyste mu stokrát poroučeli. Tak jako se básník nevrátí do omezujících norem normalizace. Sílu a intuici básníka v něm nikdo neumlčí. Báseň Tomáše Přidala má atmosféru, která mne podnítila k těmto úvahám. Děkuji. Svatava
OdpovědětVymazatMyšlenkové pouto a atmosféra básně spolu souvisí a jsou velmi silné. Děkuji za poutavou nedělní báseň. Libuše
OdpovědětVymazat