120. VÝROČÍ NAROZENÍ
Dne 16. listopadu 1900 se v Olomouci narodila Eliška
JUNKOVÁ – KHÁSOVÁ, rozená Alžběta Pospíšilová,
automobilová závodnice, autorka knihy vzpomínek.
Narodila se v rodině zámečnického mistra jako nejmladší
dítě. Měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí obchodní
školu hraběte Poetinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole.
Učila se německy, francouzsky a anglicky. Pracovala v Pražské
úvěrní bance v Olomouci jako korespondentka. Jejím vedoucím
byl Čeněk Junek.. Když byla v roce 1917 zřízena pobočka v Brně
odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odešla se svým
bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku
a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak teprve odešla do
Prahy. Její nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému
sportu. Jako první žena u nás získala v roce 1921 řidičský průkaz.
Provdala se 24. června 1922. Manželé si koupili první bugatku.
Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v letech 1924-1928
proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela
15.7.1928 při Velké ceně Německa, závodit přestala. Později se
provdala za automobilového závodníka Ladislava Kháse.
Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let
absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do odchodu do důchodu
pracovala u Bati při výrobě pneumatik.Za 2. světové války byla
zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce.
Podílela se na organizaci plochých drah, pomáhala s organizací
první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru
Masarykova okruhu. Do 90. let přijížděla také do Šternberka jako
divák automobilových závodů ECCE HOMO, kterých se sama
v roce 1926 zúčastnila.. V roce 1972 vyšla její vzpomínková kniha
„ Má vzpomínka je Bugatti“ a v roce 1990 převyprávěl její
příběhy Miloš Kovářík v knize Královna volantu.
|
| Dokázala jsem ve svém oboru, že se žena může vypracovat na úroveň nejlepších mužů, ale to není tak významné. Důležitý je důkaz, že se může vypracovat podle svých přirozených ženských vlastností a schopností. Jsme příliš nakloněny vysvětlovat své nezdary reptáním na přírodu. Užitečnější je méně se durdit a více trénovat. Pak se ukáže, že leckteré handicapy jsou překonatelné. | “ |
| Eliška Junková | ||
Zemřela 5. ledna 1994 v Praze. Olomouc ji poctila in memoriam
Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu. Loni dostala od prezidenta
Miloše Zemana dne 28.10.2019 státní vyznamenání in memoriam,
medaili Za zásluhy. Ocenění převzal její adoptivní syn Vladimír Junek.
(rozhovor na str.
https://prazsky.denik.cz/pribeh-prazana/eliska-junkova-zustane-nesmrtelna-)
Na svoju dobu to bola ozaj veľká a silná žena, ktorú vtedy poznal každý. Je smutné, že dnes si na ňu málokto spomenie a málokto dnes o nej vie. Je dobré, že ju takto pripomenieš svojim čitateľom! Prajem Ti Hanička samé pohodové dni v dobrom zdraví. 🌞
OdpovědětVymazatJo, tak za sebe musím napsat, že paní Elišku Junkovou znám. Je to obdivuhodná žena a kdo sledoval někdy přenosy z automobilových závodů v televizi, vždy tam připomněli tuto závodnici. Je fakt, že to byli komentátoři na výši a měli vědomosti. Myslím, že se dostala i do učebnic a někde v muzeu, nevím přesně kde, je jí také věnováno místo. Jen jsem si myslela, že se narodila později. Hanka ☺
OdpovědětVymazatRužena -Paní Eliška Junková byla vždy váženou osobou, byla vzorem vytrvalosti, ve svém okolí neznám osobu, která by její jméno i činnost neznala a neuznávala.♥
OdpovědětVymazatZajímavé je, že závodila už z 1. republiky, když v tomto sportu i dnes jsou ženy zastoupeny velmi zřídka.
OdpovědětVymazatLibuše
OdpovědětVymazatEliška Junková byla velmi vzdělaná žena, která se dokázala zařadit i jako výborná automobilová závodnice. Je zřejmé, že to byla žena velmi důsledná a pracovitá.