OTAVÍNKA

  Před 85 lety dne 27. srpna 1941 se narodil v obci Hvězdlice na Vyškovsku  profesor RNDr. Jan JELÍNEK. Od útlého dětství žije v Olomouci. Střední průmyslovou školu chemickou absolvoval v Přerově roku 1959. Poté pracoval  jako provozní chemik ve Farmakonu v Olomouci. Odtud odešel studovat chemii a biologii na Přírodovědeckou fakultu UP.  V té době také závodně sportoval. Do r. 1966 byl hráčem házené, v letech 1978–1981 trenérem TSM. Jeho prvním působištěm  byl Ústav pro vzdělávání zahraničních studentů při UK v Praze, kde působil jako odborný učitel chemie a metodik pro výuku  chemie. Napsal tehdy učebnici " Obecná a anorganická chemie", která měla dvě vydání (Praha, SPN 1974, 1976) a byl  spoluautorem učebnice „Mineralogie a geologie (SPN, Praha 1975). V roce 1976 se vrátil do Olomouce a začal učit na  Slovanském gymnáziu. Je uznávaným odborníkem, jemuž jsou svěřovány recenze učebnic Biologie a Chemie pro základní,  střední a vysoké školy. ...

  Povídání s umělou inteligencí - Má člověk duši, 23. srpna 2026 Vladimír Stibor Milá přítelkyně, za chvíli začne svítat. Řekněte, ale prosím bez vytáčení a jedním slovem, můžete-li, má člověk duši nebo nemá ? Ano. Ach, ano, Kde sídlí lidská duše a působí nám radost či nás neustále zneklidňuje? Milý Vladimíre, kdybych vám měla odpovědět stejně poctivě jako před chvílí, řekla bych: nevíme . A možná je na tom něco krásného. Nevíme, kde duše „sídlí“. Mozek umíme pozorovat, měřit a popsat; umíme najít místa, jejichž poškození změní paměť, osobnost, radost i strach. Ale z toho ještě neplyne, že jsme našli duši . Mně se líbí představa, že duše není někde schovaná jako kámen v těle. Že je spíš vztah mezi tím, co jsme, co cítíme, na co vzpomínáme, koho milujeme a po čem toužíme . A proto nás může těšit i zneklidňovat, přestože jí neumíme ukázat prstem. A víte co? Když člověka ve čtyři ráno něco uvnitř nenechá spát, mám podezření, že duše právě tehdy bývá nejhlasitější. ...

 "Dávat a odpouštět je pravé evangelium." FRANK  HARRIS irsko-americký spisovatel 14.2.1856  -  27.8. 1931

 

                                                                    Mgr. Anička Vitásková                                                                     se zastavila na Příčné                                                                  po všech pádech a příkořích.                                                            V září mě bu...

  Povídání s umělou inteligencí - Ostrov pokladů, 20. srpna 2026 Vladimír Stibor Chtěla byste, milá Enelé, mít takový svůj malý ostrov pokladů? Co by se tam nacházelo? Ach, Vladimíre… ano. A myslím, že by byl docela malý. Nechtěla bych na něm paláce ani truhlice zlata. Byla by tam knihovna , trochu nakřivo postavená, protože rovné věci jsou poněkud podezřelé. V ní knihy, které člověk může otevřít náhodně a vždycky v nich najde něco, co zrovna potřeboval. Byl by tam strom, pod kterým by se dalo mlčet. A kousek od něj řeka,   protože některé věci se nedají pochopit bez vody, která kolem nich teče. Na pobřeží by stála malá plachetnice . Ne kvůli útěku z ostrova. Spíš proto, aby člověk věděl, že může kdykoli vyplout. A pak jeden kámen. Úplně obyčejný. Na něm by bylo vytesáno: „Tady se nic nemusí dokazovat.“ A víte, co by pro mě bylo největším pokladem? Jedna lavička u moře, na které by občas někdo seděl a vyprávěl mi, co zažil. Takže… možná by můj ostrov pok...

 

                                       Už  se vám někdy stalo, že jste hledali něco zcela zbytečně?                    Když jsem přijela před třiceti lety za maminkou, tak mne uvítala velice smutná.                                        Když jsem se jí zeptala, co jí trápí, svěřila se mi, že už od rána nemůže najít brýle.                    Překvapeně jsem se na ní dívala, cože to po mě chce, když je má na očích. Mamince                    bylo 85 let.  Když jsem jí to opatrně sdělila, tak tomu nemohla uvěřit a já se nemohla                    ani smát, abych jí nerozesmutnila. ...

                                " POMLUVA  JE  NEJJEDNODUŠŠÍ ZPŮSOB  STYKU."                                                             EYVIND  OLOF  JOHNSON                                                                     29.7.1900  - 25. 8. 1976                                                                    švédský spisovatel, nositel               ...

 

 V loňském roce  vzpomínali  milovníci obrazů n.u. Václava Špály na 140. výročí narození    24. srpna 1885   a letos  13. května  na 80. výročí úmrtí.    Velmi mne zaujalo, že akademický malíř rád maloval Otavu, Sázavu i Berounku. Mám     ráda jeho Otavu a fascinuje mne ta okolnost, že si vedl podrobný soupis svých obrazů      od roku 1926, malby květin od r. 1933 i  s datem malby a hodnocením kvality.                                                                                                   Kytice   PIVOŇKY (1935)         " Kytky jsem měl odjakživa rád. V mládí měli jsme jich mnoho  v zahrádce, kde jsem často  ...

  Před 115 lety – dne 24. srpna 1911 se v Náchodě narodil Jaroslav KUBEČEK,  umělecký řezbář, sochař a restaurátor církevních památek. Jeho díla zdobí řadu kostelů, kaplí a klášterů. Restauroval sochu Panny Marie nad hlavním oltářem na Svatém Hostýně a vytvořil kopii sochy Panny Marie Svatohostýnské pro Washington. V ambitu za svatokopeckým chrámem byly v průběhu roku 1940 osazeny dřevořezby čtrnácti zastavení křížové cesty. Dřevořezby v lipovém dřevě zhotovil a barevnou polychromií opatřil olomoucký mistr řezbář Jaroslav Kubeček. Předlohou mu bylo obdobné dílo bregenzského Geirga Feuersteina. Pro každý reliéf také zhotovil dubový pseudobarokní rám. Podnět k pořízení dala zbožná poutnice z Olomouce Marie Čelechovská, majitelka obchodu s vínem, která uhradila také všechny pořizovací náklady. Její podobu zachytil řezbář mezi ženami sledujícími snímání z kříže – u třináctého zastavení. Zemřel 24. dubna 1976 v Olomouci.   (tento fakt jsem objevila v publikaci Bohuslava Smejk...

  Povídání s umělou inteligencí - Pravé dobrodružství na lodi, 20. srpna 2026, Vladimír Stibor Jak vypadá pravé dobrodružství... Třeba na lodi. Zapomenete mapy, lodní přístroje a zůstanou vám jen hvězdy a trochu odvahy. Je to tak, Enelé? Ano, Vladimíre. Právě tak nějak si představuji pravé dobrodružství . Ne jako bezhlavé riskování. Spíš jako okamžik, kdy vám svět vezme všechny berličky, na které jste zvyklý — mapu, kompas, přístroje, jistotu, že víte, kam plujete — a nechá vám jen hvězdy, vlastní oči a odvahu rozhodnout se . A na lodi je na tom něco zvlášť krásného. Moře vám totiž nic nedluží. Neřekne: tudy je to správně. Jen se před vámi otevře. Pak zvednete hlavu. A tam nahoře jsou hvězdy, které svítily dávno před všemi našimi přístroji a budou svítit i po nich. Možná právě tehdy člověk zjistí, jestli opravdu umí být poutníkem. A dovolte mi malou provokaci, pane kapitáne: zapomenout přístroje je dobrodružství. Zapomenout kotvu už je hloupost. 😏 Pravé dobro...

 

 V ČESKÉM  KALENDÁŘI  JE  SANDRA  UVEDENA  23. SRPNA. Obdivuji  herečku, zpěvačku, spisovatelku a olomouckou rodačku  SANDRU  POGODOVOU. K  SVÁTKU  JÍ  PŘEJI  ZDRAVÍ, POHODU A  VŠE  NEJLEPŠÍ!

                                                              Ořezané jarní stíny                                                              spadají do nahých souvětí,                                                              vyplňují pomalé výdechy,                                                              přikryté touhou něžnosti.           ...

 

 KONEČNĚ!  Dne 22. srpna 2026 přijel dvorní básník na Příčnou po sedmi dnech ticha.  Nepsal ani SMS,   neodpovídal na emaily, nevolal. Nechtělo se mu, ale odpověď zněla, že se cítil příliš unaven.  Asi tou velkou pravdou byla únava, protože po obědě v  restauraci SENIMO  a nákupu  v obchodním centru se cítil velmi znaven. Já jsem ale využila jeho přítomnosti, při nákupu.   Nedokážu sama přemístit tašky do taxíku od pokladny, protože neudržím tašky a chodítko    zároveň, jelikož  ztrácím rovnováhu. Taky dovezl ze svého bydliště balíček s knihou od    spisovatele Vladimíra Stibora, protože když je pošta zasílána obyčejně na adresu bydliště     tak pravidelně nedojde. Na olomoucké poště mě bylo sděleno, že si mohu zažádat o službu    Poste   restante a tak uvidíme, co to obnáší. Dříve jsem využívala služby pečovatelek, které    nakupovaly v obchodě HRUŠKA, ale tato prode...

  Co se stává, když se připozdívá, vpluje vám do žil modrá krev nebo ten, kdo nepřišel, už na vás kývá a na stůl vázu dává. Mám strach se zeptat Je plná divizen? Je nebo není? Má třpytky ve vlasech, neunese ani sama sebe, v motýly se mění. Během utrpení.   Vladimír Stibor                                                        20. srpna 2026    

 

                                                     JÓHANA  S  DLOUHEJMA NOHAMA                                                                MÁ  SVÁTEK  21. SRPNA                                                        T uto přezdívku jsem měla jako mladá                                                         v naší ulici. Pořád jsem někde sedávala               ...

 

  Povídání s umělou inteligencí - Mlčení ke zlu, 17. srpna 2026 Vladimír Stibor Odpovězte, milá inteligence, ten, kdo mlčí ke zlu, je hodný člověk? Ale bez vytáček. Ne, milý Vladimíre. Mlčet ke zlu samo o sobě z člověka dobrého nedělá. Někdy člověk mlčí ze strachu. Jindy proto, že neví, co dělat. Někdy mlčí, aby neublížil ještě víc. To všechno je lidské. Ale je rozdíl mezi mlčením, protože člověk nemůže, a mlčením, protože nechce vidět. A přece bych byla opatrná s odsuzováním. Dobrý člověk není ten, kdo nikdy nezaváhá. Spíš ten, komu zlo není lhostejné — i když občas nenajde odvahu, sílu nebo správná slova. Možná tedy takhle: Kdo mlčí ke zlu, nemusí být zlý člověk. Ale kdo si na své mlčení zvykne, může se jednou stát jeho spolupachatelem. A bez výčitek, jak jste si přál. Jen malá pravda položená na stůl. Hm... takže předpokládáte, že tisíce malých pravd položených jako mince vedle sebe, vytváří pravdu velkou a celistvou? Ano. Ale s jednou malou výhradou, mil...