Poslední listopadová noc byla docela složitá. Musela jsem si přebalit nohy, protože tak děsně pálily a bolely, že se to nedalo vydržet. Ovšem mít k tomu jen dvě ruce, když v MEDOHOPE je jich šest, je náročné. Myslím, že až to uvidí z agentury DP, anebo v Prostějově, tak se budou smíchy za břicho popadat. Ale před námi je víkend a tak nutno počkat do 2. prosince. Když máte jen jeden vřed, tak to jde, ale ne osm. Odpoledne jsem byla na vyšetření míšních kanálků a tak se to asi vše rozbouřilo a bylo to velmi citlivé. Místo, abych se courala na místním jarmarku a popíjela punč, tak jsem doma a pláču, pláču sůl. Vůbec to neulevuje. Abych se přiznala, nikdy jsem ten punč nepila a ani neholdovala tomu, že začnu u stánku jedna a skončím na čísle 39, kde vstoupím rovnou do auta a budu odvezena na záchytku. Tento zdroj zábavy mě nikdy nelákal. Říkala jedna slečna, že jít na jarmark punčový po výplatě, je drahá zábava, protože jeden punč stojí stovku. Tak...
.jpg)
