Únor je letos o jeden den delší, pro počet roků proto významnější - život se nám tak vlastně prodlužuje a skutečný věk přitom utajuje. Narodil jsem se kdysi na Hromnice, říkávalo se "o hodinu více", bývaly tehdy příslovečné mrazy, jistě bych k tomu nalezl důkazy. Letos je letopočet neskutečný, V celém životě zcela jedinečný: Můžeš jej čísti zepředu, zezadu, bude to stejné - nenalezneš vadu. Zejména dvojka tady dominuje, jen pořadí si s nulkou vyměňuje, další dvojka se v počtu roků skrývá - devadesát dva - víc než běžně bývá. S tou devítkou si ovšem nevím rady, Nejradši bych se k ní otočil zády, číst to nazpátek by se mně líbilo, Mít dvacet devět - to by neškodilo. S těmi čísly si ovšem jenom hraji, pomlčím o tom co letopočet tají, nikdo se samozřejmě nepochlubí, že všechny líce mají i své ruby. A tak promiňte dědovi tu hříčku, že k jubileu složil si básničku. Únor je letos o jeden den delší pro počet roků proto významnější - Život se nám tak vlastně prodlužuje a skutečný věk ...