OTAVÍNKA

Bilance kroků v prvním měsíci roku 2018 byla docela dobrá. Byla jsem na procházce dvacetkrát a celkem jsem ušla 53 700 m . V podstatě jsem chodila často do obchodu, posilována energií paní Lidušky, která na podzim oslavila 95 let. Je to skoro pořád se usmívající paní. Chodívám k ní na kafíčko.

Poslední středa v lednu byla charakterizována sháněním chleba Nopál a Staroměstských trubiček. Obé jsem byla koupit ve večerce SLAMĚNKA. Chleba byl ráno a trubičky měly přivézt po obědě. Jenže před 14. hodinou je ještě nedovezli. Už už to vypadalo, že pojedu do města, ale v době čekání na tramvaj přijelo auto a žádané přivezlo. Pak jsem ještě šla shánět fixační náplast Omnifix. A krátce před sedmnáctou jsem nesla do schránky gratulaci v obálce pro narozeniny spolužačky. Celkem jsem ušla 2 600 m. Staroměstské trubičky a hyacint

" VŠICHNI LIDÉ NA SVĚTĚ JSOU OPTIMISTI - KAŽDÝ VĚŘÍ, ŽE JEHO NEJLEPŠÍ DEN JEŠTĚ PŘECE PŘIJDE." ACHILLE GREGOR (3.12.1910 - 30. 1. 1998) český spisovatel, humorista

Dnešní den - 29. 1. 2018 - jsme se sešli v kavárně U Mahlera. Jsem ráda, že se podařilo sejít nám všem. Vzpomínali jsme na to jaké to bylo, když byla Alenka ještě s námi. Opět jsme měli možnost sedět v boxu, který máme rádi. Vláďa nám ukázal několik titulů, které ilustroval jeho syn Michal. Měli jsme rozžatou svíčičku na počest nedožitých 73. narozenin Alenky Zemanové. Sešlost čtveřice přátel

Dnešní den byl velmi náročný. Celkem jsem ušla 5 000 m. Zprvu jsem si zašla k obvodní doktorce na Akupunkturu, jak mi doporučila minulý týden sestřička. Jenže asi jsem jí špatně slyšela, protože dnes jsem čekala u paní doktorky přes hodinu a nevypadalo to, že se jehliček dočkám. A tak jsem se zase oblékla, objednala jsem se na čtvrtek a odešla jsem. Nevracela jsem se k tramvajové zastávce, ale šla jsem pěšky na hlavní nádraží a pak jsem šla na tramvaj jedoucí přes centrum. Než jsem došla na smluvenou schůzku, navštívila jsem několik obchodů. Po sešlosti čtveřice přátel (viz samostatný článek s fotkou) jsem šla na oběd do Riegrovky a pak jsem prošla střed města a zašla do obchůdku se svíčkami a lékárny, kde jsem sháněla Omnifix. Pak jsem odjela do domovské čtvrti a odešla pěšky domů. Když jsem to vše spočetla, tak to bylo 5 km. Na 14 hodin jsem byla domluvena na návštěvu jedné paní, která 26.1. měla 88 let. V jejím bytečku bylo plno krásných květin a na stole hodně dobrot. Pěkné odpole...

Dnešní den je neděle a tak jsem v půl deváté vykročila do obchodu, který vlastní vietnamská rodina. Už cestou tam jsem potkala pána, který téměř s pláčem v hlase hledal krizové centrum. Muži mohlo být tak kolem čtyřicítky a naštěstí měl mapu a adresu. Říkal, že už tady chodí přes hodinu a když jsem viděla jak je zmrzlý, tak jsem udělala dobrý skutek a na adresu Řezníčkova 8 jsem ho dovedla. Vyprávěl mi, co se mu stalo a byl to příběh pro Musilovy vztahy. Nejhorší bylo, že neměl ani haléř a doklady, které zůstaly v tašce mezinárodního rychlíku. Cestoval s těhotnou manželkou a maminkou na Slovensko. Když se vracel z wc byl napaden cikány, kteří ho vyhodili z vlaku na olomoucké nádraží. Byl dobitý, obličej odřený, ale nikde nepochodil. Je neděle a tak plno úřadů je mimo provoz. Na informacích hl. nádraží dostal adresu centra a mapičku města. Neměla jsem u sebe peníze, které by mu vystačily na jízdenku, protože v neděli chodívám maximálně s padesátikorunou, abych víc neutratila. Věřila jse...

Z lékárny do lékárny jsem poslední lednový pátek chodila, ale marně. Nikde lék na předpis neměli. A tak jsem se pořádně prošla. Na nádraží je lékárna MAX, pak je další u kostela Mořice, v zdravotním středisku SPEA a nakonec u Poetingea, kde slíbili, že léky budou ještě dnes, protože ve skladu jsou a přivezou je v 17:00. Tato zkušenost není nová, ale poslední dobou je v lékárně málo léků a musí se pro ně chodit několikrát. Když už jsem byla ve středu města zastavila jsem se v prodejně DM, kde nakupuji výrobky ECO, aby ta moje nenažraná alergie měla zase klid. Pak jsem si skočila na oběd do Varny, kde před půlstoletím bývala pěkná kavárna, kde se o víkendu tancovalo.Chodili jsme tam s manželem asi rok.A podle obsluhy je to tam i nadále. Jenže nyní už tam nepůjdu, protože s holí se špatně tancuje. Když jsem se vracela tramvají domů, naštěstí jela nízkopodlažní, tak jsem si všimla, že přede mnou sedí na sedadle tři holčičky a pojídají pizzu. Jedly to s ohromnou chutí. Hned další zastávku n...

♥ 26. 1. ♥ ALENA ZEMANOVÁ MILÁ ALENKO! MOC A MOC NA TEBE VZPOMÍNÁME A URČITĚ SE CO NEJDŘÍVE SEJDEME. Více o AZ: http://otavinka.blog.cz/1409/alena-zemanova

Tento chléb jsem si velmi oblíbila, protože se peče z kaktusové mouky (zv. Opuncie), která roste na sopečných a lávových polích v Latinské Americe. Obsahuje řadu vitaminů : C, A, K, riboflavin, vitaminy: B5, B 6, B 12 a minerály: vápník, sodík, draslík, magnesium a železo. Bohatá je též na aminokyseliny. Nopalová mouka obsahuje 50% houbovité vlákniny. Je to jediná potravina s houbovitou vlákninou na trhu vhodná i pro diabetiky. Pokud jíme denně 2 - 3 krajíčky tohoto chleba, dojde k postupnému uvolňování usazenin ve střevech, upravuje potíže s nadýmáním, zácpou, průjmem. Antioxidanty zabraňují tvorbě volných radikálů, vláknina čistí zažívací trakt, tlusté střevo. Regeneruje ledviny, játra, žaludek, žlučník. Je pro mne důležité, že tento chléb i čerstvý mne nenadýmá. Balím ho do lněné utěrky a vkládám do mikrotenového sáčku, který vkládám do chladničky. Vydrží týden a zůstává vláčný. V Olomouci lze sehnat na několika místech. Existuje i několik druhů, ale já kupuji s kytičkou o váze 550 ...

Dnešní den s datem 25. 1. jsem se pěkně unavila. Zprvu jsem byla na Trocnovské čp.13 a pak jsem šla do lahůdek pro výborný chleba zvaný Nopál. Moje kroky pak zaměřily k obvodní lékařce, kde jsem požádala o jehličky do bederky. Odtud jsem se dostala k tramvajové zastávce u busového nádraží, kde bylo zpoždění asi 10 minut, protože tam jakési tirácké auto couvalo po kolejích tam a sem, protože řidič zřejmě zapomenul, že se dostal do míst, kde je elektrická doprava. Z náměstí Hrdinů jsem se dostala do lékárny pro objednaný lék a pak zase do Sázavanu pro pečivo sousedce a na tramvaj nízkopodlažní. Celkem jsem ušla 4 000 m.

Dne 25. ledna 1943 se v Olomouci narodil PAVEL ROM AN krasobruslař, mistr světa a Evropy v tancích na ledě, laureát Ceny města Olomouce (Sourozenci Romanovi) Více o něm: http://otavinka.blog.cz/1301/pavel-roman ČEST JEHO PAMÁTCE!

Dnešní den má svátek MILENA a tou je moje sestřenka, lékařka z Plzně. Ráno jsem jela taxíkem do zdravotního domu, protože jsem si popletla objednaný čas. Protože byla čekárna plná lidí, jela jsem tramvají zoět, abych tam nechytila nějaký bacil. Až doma jsem zjistila, že ona hodina byla jedenáctá. Krátce před 11 hodinou jsem šla na zastávku a odjela cca šest stanic. Pak jsem šla na EKG i na interní vyšetření. Paní doktorka byla spokojená z výsledků krve a já taky. Ještě hledáme koho pověřit akupunkturou bolavé části. Operace je taky napsaná ve zprávě, ale nebere to za reálné řešení, protože nádor je dost veliký a stejně musím počítat s vozíčkem. Kromě bolavé bederky mi působí problémy ochrnutá ruka, která mi znemožňuje oblékání, bandážování nohy, ale taky třeba ukrojení chleba. Celkem jsem ušla 4 000 m . Žádné sluníčko se sice nekonalo, ale neklouzalo to. Venku bylo pošmourno.

Včerejší pondělí s datem 22. ledna jsem odkráčela na tramvaj a odjela k vlakovému nádraží odkud je poliklinika AGEL velice blízko. Před polednem jsem byla objednána na neurolgii. Paní doktorka mne poslala na Alergologii do nemocnice, abych si nechala zjistit, zda nejsem alergická na jedny velmi drahé medikamenty, které se berou na bolest. Tak uvidíme, jak dopadnu. Zřejmě to bude ještě běh na dlouhou trať, protože tam objednávají do pěti či šesti měsíců. Operace i rehabilitace je u mých kostiček nemožná. Cestou zpět jsem navštívila i poštovní úřad a pak odjela vozem číslo 4 k domovu. Ten den jsem ušlapala 1 800 m. Dnešní den, kdy má svátek Zdeněk, jsem se vydala do Hornbachu pro cibulovité kytičky. V květinářských obchodech ještě nebyly, ale zde v části zahrada měli bohatou nabídku. Cestu tam přes autobusové nádraží i zpět jsem absolvovala pěšky. Ušla jsem 3 500 m tedy suma sumárum za oba dny jsem zvládla celkem 5 300 m.

" UMĚNÍ MÁ BÝT ÚTĚCHOU A OBRANOU PROTI ZLU." VINCENC BENEŠ Malíř a ilustrátor Narozen 22. 1. 1883 Lišice u Chlumce Zemřel 27. 3. 1979 Praha V roce 1963 jmenován Národním umělcem. Akademický malíř Vincenc Beneš měl manželku z Dobeve na Písecku. Často navštěvoval Písek i okolí.

JIŘÍ ŠTAIDL Narozen 22. 1. 1943 Český písňový textař, scénárista, hudebník, divadelní manažér a bratr Ladislava Štaidla. Jen třicet let života vyměřil osud jednomu z nejtalentovanějších textařů v historii české populární hudby Jiřímu Štaidlovi. Nadaný umělec, který napsal slova takových hitů jako Tam za vodou v rákosí, Roň slzy, Adresát neznámý, Loudá se půlměsíc nebo Plakalo bejby, si dokázal užívat radostí života. Dne 9. října 1973 zahynul v Říčanech při autonehodě. V novém Renaultu 17 TL jel tehdy k rodičům do Jevan.

Dnes ráno, 21. lednový den bylo všude bílo.Možná to souviselo se svátkem v kalendáři, kde je uvedeno, že svátek má Běla. Taky to pěkně klouzalo, ale naštěstí jsem měla bodce na podrážkách a hůl taky vybavenou ostrými jehlami. Téměř nebylo rozeznatelné, kde je chodník a kde silnice. Mírně sněžilo, ale šlo o sníh s deštěm. Sníh se doslova lepil na podrážky a vytvářel tam sněhovou překážku. Už jsem zjistila, proč je na ulici Hodolanské vždy mokrosuchý chodník. Pod ním vede teplovzdušná trubka, která zasahuje až do Jiráskovy ulice vedoucí kolem Lahůdek pana Čížka. Dnes mi o tom povídal jeden starousedlík a kvitoval to s názorem, že by to radnice měla nechat udělat všude, protože by zabezpečila bezpečnou chůzi i tam, kde se jim nechce uklízet. Byla jsem nakupovat v Hrušce, odkud jsem si odnášela salát z červené řepy, který byl velice chutný. Už jsem ho měla ze soboty a tak jsem si ho odnesla ještě pětkrát. Více méně jsem dnes nutně nemusela vylézat ven, ale tím jsem udělala něco i pro sebe ...

Dvacátý lednový den je sobota a tak jsem kolem desáté dopoledne šla nakupovat do Hrušky. Pro jedno jablko, pomeranč, vajíčka. Už to neklouzalo a výborně se dýchalo. Vůbec jsem to nebrala zkratkou, ale šla jsem po chodníku kolem domů a vil. Šla jsem hlavně kolem našeho domu, abych viděla kde jsou sprejerské malůvky, které stále chodí vyšetřovat policie.Už za mnou byli před Štědrým dnem i předevčírem. Asi se jim moje jméno líbí. Divili se, že nevím, kde to je, když v tom domě bydlím. Jenže já chodím vchodem, kde je výtah a malůvky jsou na boční straně, kam se nedostanu. Jedna moje sousedka mi říkala, že už to tam je asi pět let. Tak nevím, proč zrovna za mnou chodí a za jinými ne. Jinak jsem šla hledat rozkvetlý keř, kterému se říká Zlatý déšť, někdy Zlatice. Už si o tom cvrlikali vrabci na střeše. A opravdu jsem to našla u domu na Příčné ulici čp.12. Dům je barvy růžové. zlatý déšť či zlatice keř s červenými srdíčky, nevím,co to je? Pak jsem šla kolem druhé strany domu a podél různých z...

Ano devatenáctý lednový den a pátek. Svátek má Doubravka a taky jsem zjistila, že dnes to je 75 měsíců od smrti mého muže. Od rána hořely svíčičky a teprve kolem poledne jsem šla do Hrušky nakupovat. Dva pomeranče, dva banány, dvě jablka a dva bílé jogurty. Jak mám tu levou ruku ochrnutou, tak nemohu nic těžkého, ale donutilo mne to vyjít ven a být chvilku na sluníčku. Tašku mi vzala do vozíčku Libuška,s kterou jsem se potkala na cestě. Cupitaly jsme obě pomaloučku a polehoučku, protože na chodníku byly ledové zmrzky, které klouzaly. Ale přece jen vitaminová dávka byla nutná. Cestou do obchodu jsme šly kolem hřiště a zpět kolem lékárny, kde byl chodník suchý.Celkem jsem ušla 1 200 m. Pravda, není to moc, ale každý metr dobrý.

Osmnáctý lednový den jsem byla objednána na oční prohlídku. Na ráno jsem měla objednaný taxík, který řídila ředitelka firny, což bylo podivuhodné. Jednak řídila auto a zároveň brala telefony a působila též jako dispečerka. V jedné ruce volant a v druhé mobil. Byla jsem ráda, že už jsme na místě a že jsme jeli klidnou ulicí. Při této příležitosti jsem absolvovala i krevní odběry a o hodinu později oční vyšetření. Po rozkapání oka jsem viděla vše v mlze, ale zvládla jsem docupitat na tramvajovou zastávku i přes klouzající přechod. Vystoupila jsem U Husova sboru a šla vyzvednout chléb Nopál, který jsem měla zamluvený ve večerce Slaměnka. Odtud jsem šla pěšky domů a celkem jsem ušla 1000 m. Odpoledne za mnou přišli mladí s nákupem. Objednala jsem si u nich těžší potraviny - brambory, cukety, mrkev a sýr. Marcelka mi přinesla předjarní kytici tulipánů s tím, abych tři květinky darovala Libušce R. Protože jich bylo celkem devět, tak jsem si nechala tři a stejný počet jsem věnovala i Lidunce ...

Neskutečná krása se mi objevila na louce když byla nad sněhem tráva jedna se tam vynořila a vrhala stín na bílou zem V dálce zase červeň na větvičkách Obalená byla do běla Snížek bílý zkoušel klouzat dolů Stříškou pokryl všechna jablka Jak dlouho děti budou venku křičet A sníh je bude studit za krkem Ta naše cesta je pod sněhem taky starým se nechce chodit vůbec ven (Olomouc - Hodolany 17.1.2018 )

V Olomouci dne 16. ledna 2018 po poledni Větve se pod bílým příkrovem nachýlí, když z oblohy sněží bělostní motýli. Olomouc je celá postříbřená. Sedí dnes potichu jako pěna. V ulicích kupí se sněhová záplava. Mráz si tu se zimou pravici podává. Chumelí, chumelí bílý sníh a den tiše usíná ve věžích. Jaroslava Pechová (Ze sbírky: Olomouc magická. 2017. S.86)

Mgr. ŠÁRKA SKOČKOVÁ ♥ 16. 1. ♥ MILÁ ŠÁRINKO! K NAROZENINÁM TI PŘEJI ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, HODNĚ LÁSKY A

Dnešní den je ve znamení tří jedniček. Před 111 lety se narodil můj tatínek. Právě doluji ve své paměti jak jsem v roce 1958 trávila letní prázdniny na Českokrumlovsku. Tatínek tenkrát nesměl dělat to, co vystudoval a tak byl v této krajině, u podniku Stavby silnic a železnic. Přes týden pobýval v dřevěné maringotce a v sobotu odpoledne se vracel domů, aby se potěšil s rodinou. V neděli večer se opět vracel do míst, kde lišky dávaly dobrou noc. Přestože tatínek vyprávěl jak se tam hrozně žije, vydyndala jsem si dovolení přijet za ním a pobýt tam týden. Pro mne to byl velmi dobrodružný výlet. Taťka měl ten červencový týden vůz sám pro sebe a tak jsem spala nahoře na palandě. Pro vodu jsme chodili do potůčku a vařilo se na ohni před vozem. Každý večer bylo slyšet kytary i zpěv, protože nedaleká Vltava byla oblíbenou trasou vodáků. Sedávali jsme s tátou každý večer u ohně a povídali si. Jeho spolupracovníci ho podezřívali, že má ve voze nějakou ženskou a tak se courali jeden po druhém oko...

Druhou lednovou neděli ráno jsem byla nakoupit v Hrušce. Šla jsem oklikou, abych ušla více metrů a tak jsem si prodloužla o 1000 metrů procházku. Šla jsem bez hole, ale lépe se mi chodí, když se mohu o něco opřít. Ale jsou dny, kdy bych hole potřebovala hned dvě a to raději jdu bez opory. Jak jsem tak šla Lermontovou ulicí a zahnula do Tyršovky, tak jsem si vzpomenula, že dnes má narozeniny syn akademické malířky a ilustrátorky Aleny Ladové. Její tatínek se převtělil do podoby jejího syna. Podobně je tomu i u mého vnuka. Podoba mého tatínka se objevila v mém vnukovi. Oba dva jsou narozeni ve znamení kozoroha. Celkem jsem ušla 2 000 m .

Mgr. JOSEF LADA Narozen 14. ledna Náhlá smrt jeho tatínka Jana Vrány (1919-1994), který byl editorem díla n.u. Josefa Lady čtyřicet let způsobila, že nemohl svému synovi předat um i zkušenosti. Musel se učit sám pečovat o Ladův archiv originálních děl. Lepší pochopení i nahlédnutí do různých paragrafů i kliček při uplatňování autorského zákona mu umožnilo právnické vzdělání. Chrání dílo n.u. Josefa Lady proti zneužití a falšování. Sbírá ladovskou literaturu i ohlasy v tisku a navštěvuje všechny akce konané u příležitosti výročí narození či úmrtí svého dědečka. S rodiči Mgr. Josefa Lady jsem se osobně znala od r. 1987 a s oslavencem jsem se osobně sešla i na výstavách v Prostějově a Olomouci. Každoročně dostávám PF a doufám, že se mi podaří navštívit i výstavu Sedmičky Josefa Lady v Galerii Tančící dům. Editor Josef Lada má webové stránky www.Joseflada.cz SRDEČNĚ BLAHOPŘEJI!

" OD ČLOVĚKA, KTERÝ VÁS MILUJE, ČEKÁTE PŘEDEVŠÍM ČAS, JEDINÁ VĚC, KTEROU PENÍZE NENAHRADÍ." GILBERT CESBRON francouzský spisovatel ♥ 13. 1. 1913 ♥ + 13. 8. 1979 +

Druhý lednový pátek jsem se vydala do Lahůdek pana Čížka, kde jsem měla objednaný chleba NOPÁL. Maminka majitelky mi řekla, že jsem si včera asi pustila žilou. protože manželé byli v letadle a cestovali do Holandska. Pak jsem odešla zpět na tramvaj a jela až na zastávku U Bystřičky. Na deset hodin jsem byla objednána na masáž krční páteře. Pak jsem šla s kamarádkou k Elviskovi na kafíčko, kde bylo obsazeno do posledního místečka. Náš milovaný box byl obsazen a tak jsme musely vzít s povděkem židličky uprostřed. Zašla jsem ještě do galanterie k Bivojovi a pak na nádraží, odkud jsem odjela do naší čtvrti. Celkem jsem ušla 2 500 m.

Autorem této knihy je PhDr. Jaromír STŘÍŽ ředitel Okresní knihovny v Olomouci v letech 1960-1971, básník, prozaik, kulturní pracovník. ♥ 12. ledna 1923 Ostrava ♥ 25. 10. 1983 Olomouc Více o něm: http://otavinka.blog.cz/1301/jaromir-striz