POSLEDNÍ LEDNOVÉ PONDĚLÍ
Dnešní den byl velmi náročný. Celkem jsem ušla
5 000 m. Zprvu jsem si zašla k obvodní doktorce na
Akupunkturu, jak mi doporučila minulý týden sestřička.
Jenže asi jsem jí špatně slyšela, protože dnes jsem
čekala u paní doktorky přes hodinu a nevypadalo to,
že se jehliček dočkám. A tak jsem se zase oblékla,
objednala jsem se na čtvrtek a odešla jsem.
Nevracela jsem se k tramvajové zastávce, ale šla jsem
pěšky na hlavní nádraží a pak jsem šla na tramvaj
jedoucí přes centrum. Než jsem došla na smluvenou schůzku,
navštívila jsem několik obchodů. Po sešlosti čtveřice přátel
(viz samostatný článek s fotkou) jsem šla na oběd do
Riegrovky a pak jsem prošla střed města a zašla do
obchůdku se svíčkami a lékárny, kde jsem sháněla
Omnifix. Pak jsem odjela do domovské čtvrti a odešla
pěšky domů. Když jsem to vše spočetla, tak to bylo
5 km. Na 14 hodin jsem byla domluvena na návštěvu
jedné paní, která 26.1. měla 88 let. V jejím bytečku bylo
plno krásných květin a na stole hodně dobrot. Pěkné odpoledne
- kdy svítilo sluníčko se přehouplo velice záhy do tmy.
oslavenkyně
Její kamarádka Liduška
paní Jaroslava
-
Tak to byl opravdu záběr. Škoda, že ty jehličky nevyšly, měla bys méně bolestí.
OdpovědětVymazatTedy 88 let, to nevím, zda se dožiju...
Hani, došla ti pošta?
[1]: Milá Růži, moc děkuji, ale přivedla jsi mne do rozpaků.
OdpovědětVymazat[2]: Ne ne, já jsem dlužník. Diář je moc zajímavý, jen těch citátů, co jsi vybrala. Jen té tvé spoluautorky je mi líto.Kosí to kolem, ach jo.
OdpovědětVymazatJe moc pěkné setkávat se s přáteli. Pak člověk zapomene i na bolest.
OdpovědětVymazatA dny už se prodlužují - to je vítaná zpráva. Jaro na sebe nedá dlouho čekat.
Jsi dobrá, že myslíš na všechny kolem sebe, to se jen tak nevidí.
OdpovědětVymazat