OTAVÍNKA

Semtember neboli devátý měsíc v roce se jmenuje září. Má třicet dnů a já jsem pobyla venku 23 krát. Celkem jsem ušla 56 km . V porovnání s loňským rokem je to o 23 km víc. Ponejvíce jsem chodila za drobnými nákupy pro sousedku. Byla jsem čilá a chodila jsem bez hole, což přičítám užívání omega 3 a omega 6 i vitamínu D. Dnes začalo padat listí a je velký vítr. Opravdu charakterizuje ten čas opravdický podzim. Listy kolem dokola jsou zažloutlé a jehličnan před domem je suchý. Sice slíbili ze životního prostředí, že suchý strom pokácí do 15. září, ale zatím se tak nestalo. Všichni nájemníci za mnou chodí a ptají se, kdy to bude, anebo se mi vysmívají, že jsem radnici uvěřila.Snad strom na nikoho nespadne a větve nikoho nezraní. Možná to budou realizovat až před Vánocemi. Necháme se překvapit.

Poslední zářijový den má svátek kromě Jeronýma též Ráchel. Krátce před šestou hodinou ranní jsem utíkala na tramvaj, která mi ovšem ujela zase před nosem a tak jsem pochodovala pěšky až k autobusovému nádraží. Jenže moje snaha vyšla vniveč. Když se tramvaj dokodrcala na vlakové nádraží vjela do velké tmy. Ten úsek byl bez proudu a vypadalo to strašidelně. Někteří pasažéři vystoupili, ale pro mne by to byla přílišná vzdálenost na pěší túru. Šest zastávek je hodně a tak jsem zůstala trpělivě sedět a čekat, co se bude dít. Elektrika nešla v celém městě, ale naštěstí byl výpadek pouhých 20 minut. Byla jsem objednána na oční oddělení jako první na 6 hodin 30 minut a protože vždy se snažím - abych jela o dvě tramvaje dříve, stihla jsem čas jen s dvouminutovým zpožděním. Vyšetření bylo hotové brzy a doma jsem byla už před osmou hodinou. Nemohla jsem využít času nákupu ve městě, protože téměř všechny obchody otevírají až v 9 hodin. Navíc začalo ve městě pršet a tak než jsem došla na zastávku, ...

Básnířka Libuše Matysíková má narozeniny 30. 9 . Právě v září vyšla sbírka, kterou jsem dostala od autorky dne 20.9.2019. Bližší údaje o oslavenkyni najdete na stránce http://otavinka.blog.cz/1809/basnirka-libu-slavi MODRÁ Modrou barvu já mám ráda mým životem prochází přívětivá barva dálek od dětství mě provází Zdá se mi o modrém dětství pomněnky na bucláčcích připomíná mi kus štěstí v krásně modrých obláčcích MILÁ oslavenkyně! K narozeninám přeji zdraví, štěstí a co nejméně bolestí. Múzy ať se dlouhodobě řadí do přízně a Tvoje básně pomáhají k pohodě a radosti!

Nedělní ráno bylo slunečné a tak jsem vypochodovala za nákupem. V Hrušce bylo plno lidí a regály téměř prázdné. Včerejší státní svátek a zavření obchodu bylo znát. Po nákupu jsem přehopsala tramvajové koleje a zašla do Slaměnky, kde byla předemnou jedna mladší paní, která si vůbec nemohla vzpomenout, co chce nakupovat a tak jsem byla na řadě dříve. Ušla jsem 1 600 m. Šla jsem zpět kolem tří vilek, kde před jedním domkem byly bílé kovové koleje, které jsem si odnesla domů. Použiji je na balkon.Před naším domem jsem uviděla takový romantický úkaz. Kateřinky s motýlem

MICHAEL ŠTOJDL - básník, malíř a duchovní působí v Písku MICHAL zvaný BRKO taky žil začátkem let 60. v Písku MICHAL PUHAČ výtvarník a ilustrátor Všem oslavencům dnešního dne srdečně gratuluji a přeji zdraví, štěstí a vše nejlepší!

Pátek 27. 9. jsem si ráno vyšla do Hrušky, abych sousedce koupila oblíbený vaječný koňak a pak nahlédla do Slaměnky. Tam jsem se dozvěděla, že často navštěvovaný obchůdek bude končit a od 1.11. už nebude v činnosti. Je to škoda, protože plno báječného zboží a surovin bylo poblíž. Pak jsem ještě koupila kvítko, abychom měly čerstvou krásu na stole. Celkem jsem ušla 1 600 m. Měla jsem to akorát, že jsem nezmokla. Jen jsem došla ke vchodovým dveřím začalo pršet a mokrá silnice i chodník dávají avízo, že mokro ještě pokračuje.

Čtvrteční dopoledne jsem věnovala cestě do lékárny domu SPEA, kde jsem měla odloženy léky na ředění krve. Pak jsem se vydala na pouť za koupí síťky na vlasy. Nevěřili byste, že takovou drobnost jsem sháněla skoro rok. Každou chvíli, když jsem šla do města kolem drogerie, tak jsem vznesla tento dotaz. Jenže zbytečně. Předevčírem jsem objevila na netu, že lze koupit v drogerii DM. V Olomouci jsem obešla všechny prodejny tohoto označení, ale marně. Koukali se na mne jako na mimozemšťana. Ale nakonec jsem byla úspěšná v malém obchůdku, který se specializuje na barvy laky. Tím jsem udělala radost sousedce i sobě, že jsem byla nakonec úspěšná. Dojela jsem domů krátce před jedenáctou a věděla jsem, že další nakupování bude pokračovat po obědě. Dopoledne jsem ušla 2000 m. Po 13. hodině jsem odjela tramvají na konečnou směr ulice Sladovní, kde sídlí prodejna Lídl. Pokaždé udělám nákup, který nevypadá jako ohromný, ale nedá se pomalu uzvednout. Hororem je, když na cestu zpět musíte použít vysoko...

Středeční ráno bylo pod mrakem, ale ještě nepršelo. Šla jsem do Hrušky a vše, co jsem si včera objednala bylo k dostání. Šla jsem zkratkou kolem ořešáku a na zemi jsem našla tři ořechy. Třeba přinesou štěstí. Z každého dne, kdy zvládnu pochůzku, mám velkou radost. Ne vždy tomu tak je, ale, když překonám sama sebe, je to fajn. Dnes jsem ušla 1 400 m.

Ráno, raníčko jsem vstala a utíkala do Hrušky, protože jsem v skrytu doufala, že dostanu koupit cereální veku. Je to sice novinka, která se peče v ostravské pekárně, ale olomoucká prodejna jí téměř nebere. Raději čelí kritice a nářku zákazníků, že nemají oblíbené zboží. Celkem jsem ušla 1 600 m. Dalším kámenem úrazu byla lékárna, kam jsem si zašla, abych objednala netkanou textilii v rozměru 10 x 10 cm a pan magistr nevěděl co chci, ale hlavně zkoušel, zda zaberu, když si koupím něco jiného.

Dožatá se teprve slaví děti v houfu pospíchají vlaštovky už odlétají Svatá Teklička maluje jablíčka svatý Václav víno chrání po něm bude vinobraní Libuše Matysíková ( Z antologie Delty domovů. 2019. S.62)

Víkendová kročkyáda je plna kroků k nádraží a zpět i v blízkém okolí. V sobotu jsem byla nakoupit oranžové karafiáty, protože ty růžové byly po týdnu už uvadlé. V sobotu jsem nachodila 1 800 m. V neděli odpoledne jsem spěchala k Elvisovi, protože se Maruška už vrátila z Krkonoš a chtěla se mnou probrat zářijový pobyt na horách. Opět jsem ušla 1 800 m tedy celkem 3 600 m.

" STROJ ČASU SKUTEČNĚ EXISTUJE, JSOU JÍM KNIHY." Herbert G. Wells (* 21.9. 1866 - 13.8. 1946)

V pátek jsem si od Liby Matysíkové, s kterou jsem se potkala na olomouckém nádraží odnášela Almanach české poezie 2019, který letos vyšel pod názvem DELTY DOMOVů. Ze 70 autorů jsou zde zastoupeni básníci ve věku 15 - 90 let. Z těch známých, publikujících i na našem blogu to jsou: Markéta Hlasivcová, Jiří Květoslav Hrubý, Pavel Kukal, Zdenka Líbalová, Jindra Lírová, Svatava Mášová, Liba Matysíková, Olga Nytrová a Jiří Žáček.

Dvacátý zářijový den jsem spěchala, abych byla v 8:15 na vlakovém nádraží, kde jsem se měla setkat s básnířkou Libou Matysíkovou, která cestovala na Slovensko, do Martina. Rychlík z Prahy ji odjížděl v 10: 50 a tak jsme měly čas na povídání i kávičku v kavárně MOMENTO. Dostala jsem almanach české poezie 2019 DELTY DOMOVů a sličnou sbírku Libušky ALMANACH 2019. Obě představím v příštích příspěvcích. Po odjezdu Libušky jsem se vydala do Domácích dobrůtek a zeleniny, abych byla zásobena na víkend. Ušla jsem 2 000 m.

plukovník MUDr. Vladimír BURDA, vojenský lékař a dermatolog Narozen dne 20. září 1919 v Rozstání u Prostějova Zemřel dne 9. ledna 2008 v Olomouci Studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale musel studia přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník dermatologického oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval u...

Devatenáctý zářijový den je pro mne ve znamení zapalování svíček. V roce 2013 přestal můj manžel komunikovat, protože jej uvedli do řízeného kómatu. O rok později zemřela moje kamarádka Alenka v hospicu na Svatém Kopečku. Po 13 hodině jsem chtěla odjet do Lidlu, ale protože mi ujela tramvaj před nosem a musela bych čekat ve stoje patnáct minut, vzdala jsem to a odešla nakupovat do Hrušky. Pak ještě do lékárny pro obvazy, což je občas horor, protože stále nevědí, co si přeji a nosí mi takové, které nemohu použít. Celkem jsem ušla 1 600 m.

"KDO MÁ KNIHU V SRDCI, ZůSTANE JI VĚREN AŽ DO SMRTI." ALENA ZEMANOVÁ (26.1.1945 - 19.9. 2014) Majitelka antikvariátu, soudní znalec a spoluzakladatelka divadelního klubu. více o ní: http://otavinka.blog.cz/1409/alena-zemanova Každý rok se schází někteří její přátelé v kavárně U Mahlera, aby památka na ni nezanikla. Poslední sešlost se konala 13.8.2019

Středeční dopoledne bylo velice chladné. Nicméně jsem se vypravila do zdravotního domu SPEA, protože jsem potřebovala recept na léky. V lékárně jsem konečně sehnala pro sousedku i oční kapky s borůvkou, které jsou stále v televizní reklamě, ale v lékárnách nebyly. Taky jsem sháněla nádoby skleněné na uložení zelí z Bystročic, které se začalo dnes prodávat. Sehnala jsem dvě poslední skleněné nádoby v 50% slevě v prodejně Tescoma. Než jsem všechno pokoupila, tak moje taška dosáhla takové hmotnosti, že jsem si musela objednat autíčko, protože bych to od tramvaje neutáhla. Ušla jsem pěšky celkem 2 000 m.

IVAN THEIMER Dr.h.c. Narozen 18. září 1944 v Olomouci Český sochař a výtvarník žijící ve Francii a Toskánsku. Maturoval na Uměleckoprůmyslové škole v Uh. Hradišti. Poté chtěl studovat AVU v Praze, ale nebyl přijat. V červenci 1965 prezentoval pět dřevěných plastik z cyklů Samostříly, Zbrojnoši, Ptačí hroby na výstavě mladých autorů v Olomouci. Je přijímán do svazu výtvarníků a žije na volné noze. V roce 1967 poslal obraz Utrpení Krista na výstavu do Anglie. Ten je pak umístěný v mezinárodní kapli katedrály. V téže době začíná modelovat kašnu pro Přerov ve spolupráci s arch. L. Pospíšilem. Kašna pro Olomouc vzniká v roce 1968. Po 21. srpnu 1968 emigruje do Francie, kde studuje na umělecké škole v Paříži. Po absolvování prezentuje svá díla v zahraničí. Účastní se Bienále v Paříži r. 1973, v letech 1978 a 1982 reprezentoval Francii na světové přehlídce umění v Benátkách. Jeho umělecká tvorba měla velký ohlas a byla bránou k významným zakázkám v Evropě. V 80. letech vytvořil pro sídlo fran...

Dne 17. září má svátek NATTY i Naděžda. Ta první je blogerkou, která umí dělat soutěže a pěkné diplomy. Přeji zdraví, štěstí, hodně lásky i plno ryb. Nakupovat jsem byla v Hrušce a v Slaměnce. Celkem jsem ušla 1600 m. Původně jsem chtěla ještě zvládnout cestu do Domácích dobrůtek, ale slíbené máslo z Vysočiny, které se prodává vážené, dosud nedovezli. Na obědě jsem byla v restauraci U JELENA, kde výborně vaří.

Dne 16. září má svátek LUDMILA. Znám jich sedm. Čtyřem jsem gratulovala po telefonu a ostatním jsem poslala mejl.Ráno jsem šla do Dobrůtek, ale zbytečně. Taky do Zdravé výživy u autobusového nádraží pěšky, ale také nebylo otevřeno. Na dveřích byla cedule: PŘIJDU HNED! ale 45 minut a možná i víc trval časový úsek Hned. Celkem jsem napochodovala 3 500 m. Škoda, že se u nás nedostane koupit toto víno. Je prý pouze v Mělníku. Nicméně posílám po vlnách počítače i mobilu přáníčko všem Liduškám i Lidkám.

Nedělní ráno bylo chladné. Dva stupně po tropických hodnotách, je příliš velký skok. Šla jsem k Elviskovi, kde jsem měla objednaná jogurtová srdíčka. Dnes měla službu doslova hvězdná sestava. Majitelé Šárka a Pavel i Marcelka. V boxu číslo dva seděla sympatická rodinka s dvěma holčičkami a všichni měli na stole palačinku se šlehačkou a čokoládou. Vypadalo to tak lákavě, že jsem si objednala palačinku DIA. Tedy bez čokolády, s banánem a polité javorovým sirupem.Ten sirup má nízký glykemický index a tak celá sestava dobrot na talíři vytváří nízkokalorickou mňamku. Cesta tam i zpět vydala na 2 200 m.

Sobotní ráno jsem jela s přepravkou do obchodu Domácí dobrůtky, kde jsem měla objednané talířky velikosti dezertní na oslavu svaté Ludmily. V malém miniprostoru je třeba vymýšlet minipohoštění, aby se tam gratulanti vešli v neděli i v pondělí. Cestu zpět jsem jela taxíkem. Poté jsem ještě šla do Hrušky pro nějaké drobnosti a taky do květinářství, aby měla oslavenkyně krásné čerstvé květiny, kdyby přišla malá návštěva. Celkem jsem nachodila 2 500 m . Mezitím jsem šla sousedce nakapat oči. Musí se tak čtyřikrát denně po třech hodinách.

Ústav pro českou literaturu AV ČR v zastoupení Jiřího Trávníčka a Michala Franka ve spolupráci s Františkem Schildbergrem nastartoval na podzim 2014 zajímavý literární web. Hlavním cílem je ukázat a doložit jací básníci psali o Brně. Na tomto projektu se podílejí i další instituce: Knihovna Jiřího Mahena, Moravské zemské muzeum, Statutární město Brno, Encyklopedie Města Brna a jiní. Web je členěn na dvojí hledání. Abecedně podle jmen básníků a abecední seznam podle míst v Brně a vytvoření tzv. virtuální procházky. Najdete zde adresy panelů rozmístěných po městě, kde je upoutávka na báseň i autora v dané lokalitě známé. Taky abecední seznam 80 ulic nazvaný " Básníci na ulici". Aktuality zase přibližují jména básníků, kteří byli zařazeni do webu jako poslední. Např. v září 2018 to byli Alena Riedlová Slepičková a Zdeněk Janík. Jednotlivá jména básníků jsou uvozena fotoportrétem, stručnou biografií a publikovanou básní s odkazem literárního zdroje. Vyzývám všechny básníky , kteř...

Téměř po dvou letech jsem měla možnost potkat se s PhDr. Alenou Riedlovou Slepičkovou, básnířkou, překladatelkou, anglistkou a bohemistkou, která navštívila olomouckou univerzitu. Jsme spolu občas v kontaktu, protože mám její básně ráda. Domluvily jsme se na společný oběd v restaurantu U Caesara. Čekala jsem na zahrádce restaurace, kde byl příjemný chládek a měla jsem obavy, zda jí poznám. Ale zadařilo se. Oběd byl vynikající. Objednala jsem si Filety pstruha s bramborem a Alenka si dala Telecí řízek se salátem. Oběma nám chutnalo. Po několika letech jsem si dovolila dát i malé pivko zn. Plzeň a cítila jsem se jak na jiném světě. Obě jsme vzpomínaly na našeho přítele, básníka Zdeňka Janíka a připíjely na jeho zdraví. Zdeňkovi na zdraví ! Otavínka s básnířkou, rodačkou z Kyjova Celé odpoledne jsem ze setkání byla nabita energií. Dostala jsem taky zajímavý tip na literární web, na který dodám, co nejdříve odkaz. Taky by se dnešní setkání mohlo nazvat PÁTEČNÍ TŘINÁCTKY. S Alenkou nás dělí...

Pátek a k tomu ještě třináctého. Náročný den. Kromě toho, že na pořadu dne byl i SVĚTOVÝ DEN ČOKOLÁDY,měla jsem naplánováno hodně pochůzek. Ráno jsem se odebrala do Lídla, kde jsem sháněla scherry rajčata, bílý jogurt a natur sýr Palouček. Cesta tramvají tam a z konečné na nádraží a do Domácích dobrůtek a zpět do bydliště měřila 2 500 m. Krátce před polednem jsem opět šla na tramvaj a jela na zastávku sv. Mořice, odkud jsem doslova letěla do ulice Ostružnické, kde prodávají Henri kafe a pak na schůzku ke kašně u Caesara a pak přes město do Alberta, kde se mi podařilo sehnat nakládané cibulky. A zase k nádraží a zpět do naší ulice. Opět jsem ušla stejnou vzdálenost. A po 14 hodině jsem šla do vietnamského obchůdku pro semínka slunečnicová. Suma sumárum jsem celkem ušla 6 000 m . Během dne chodím čtyřikrát denně kapat do očí antibiotika paní sousedce a večer ještě aplikovat mast do obou očí. Při krátkých chvilkách u sousedky jsme měly rozžatou svíčičku na památku narozenin mojí maminky,...

Nejčetnější a nejmilejší jméno MARIE se slaví v roce třikrát. 15.8., 8. 9. a 12. září. Posílám přáníčko na Vysočinu blogové Marušce KITTY, Máří do Rožďalovic na kosackuv.blog.cz a Marušce z Olomouce, která slaví svůj den v Krkonoších. MILÉ OSLAVENKYNĚ! HODNĚ ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ A POHODY PŘEJE OTAVÍNKA