LUBOROVY KROKY
Pátek a k tomu ještě třináctého. Náročný den.
Kromě toho, že na pořadu dne byl i SVĚTOVÝ
DEN ČOKOLÁDY,měla jsem naplánováno hodně
pochůzek. Ráno jsem se odebrala do Lídla, kde
jsem sháněla scherry rajčata, bílý jogurt a natur
sýr Palouček. Cesta tramvají tam a z konečné
na nádraží a do Domácích dobrůtek a zpět do
bydliště měřila 2 500 m. Krátce před polednem
jsem opět šla na tramvaj a jela na zastávku
sv. Mořice, odkud jsem doslova letěla do ulice
Ostružnické, kde prodávají Henri kafe a pak
na schůzku ke kašně u Caesara a pak přes město
do Alberta, kde se mi podařilo sehnat nakládané
cibulky. A zase k nádraží a zpět do naší ulice.
Opět jsem ušla stejnou vzdálenost. A po 14 hodině
jsem šla do vietnamského obchůdku pro semínka
slunečnicová. Suma sumárum jsem celkem ušla
6 000 m. Během dne chodím čtyřikrát denně kapat
do očí antibiotika paní sousedce a večer ještě
aplikovat mast do obou očí. Při krátkých chvilkách
u sousedky jsme měly rozžatou svíčičku na památku
narozenin mojí maminky, která se narodila před 108
lety.
Tak to bylo husté- jak říkají dnešní mladí.
OdpovědětVymazatPátek 13. - a vidím, že u tebe dobrý! :-)
OdpovědětVymazatOtavínko, ty jsi ale čilá, já tě obdivuji. A pátek třináctého beru jako každý jiný den. To moje maminka ta má na tyto dny vždy katastrofický scénář.
OdpovědětVymazat