OTAVÍNKA

Poslední listopadový den je v kalendáři ONDŘEJ. Vždy si vzpomenu na vynikajícího lékaře - chirurga MUDr. Kroupu, který mi vyléčil ránu po operaci kýly. A tak mu virtuálně gratuluji, ale asi se k němu to přáníčko dostane až po neděli . Většina lidí neotvírá počítač přes víkend. Brzy ráno jsem byla nakoupit v Hrušce hlavně sousedce. Bylo dost chladno, foukal studený vítr a na teploměru byly dva stupně. Ušla jsem celkem 1 600 m. Poslední den v měsíci bilancuji své krokové variace, abych věděla jak jsem byla líná či naopak. Z třiceti dnů jsem byla venku jedenadvacetkrát a ušla jsem celkem 50 000 m. V porovnání s jinými roky je to téměř dvakrát tolik.

Taky se přes patnáct let potýkám s těmito sedmi písmenky. V naší rodině je to sice letitý problém z maminčiny strany, ale já se do něj dostala až když jsem přestala kouřit. Do té doby jsem měla téměř ideální váhu, až se tomu všichni divili. Mohla za to potvora slinivka, která nastolila pevný řád a zdravou stravu. Jenže zlom nastal začátkem roku 2004, kdy jsem po operaci lymfatických uzlin přestala kouřit ze dne na den. Prostě jsem si už nezapálila. Doslova mne opanoval velký strach, že bych šla pod kytičky dřív. Neměla jsem téměř žádné abstinenční příznaky, ale během roku se moje hmotnost zvýšila o třicet kilo. Když jsem navštívila agenturu na hubnutí, tak jsem nejen utratila asi 15 tisíc korun, ale přibrala ještě deset kilo. A objevila se taky cukrovka 2. typu. Při přetrvávající slinivkové i žlučníkové dietě a různých alergiích se mi nedaří hubnout. Lékařka - internistka se domnívá, že je moje hmotnost ovlivňována léky. A nebo se přihlásila i ta genetika. Brácha, který je už na mráčku...

Dnes má narozeniny paní Hanička Maciuchová. Nevím, zda se k ní moje přáníčko dostalo, ale asi ne. Když žila její maminka, s kterou jsem si každý týden telefonovala, tak to bylo fajn. Jenže ta už odešla před 15 lety. A adresu nemám. Dnes jsem šla do Ddobrůtek pro zamluvené křupky. Naše babičky měly chutě a tak jsem nelenila a spěchala.Taky moje kroky vedly k Elviskovi, kde jsem měla objednané řezy a tak jsem nachodila celkem 2 000 m. Přestože to není moc, byla jsem poněkud unavená. Možná změnou počasí. Celé odpoledne jsem hledala obálku se SIM kartou. Ale asi mne navštívil Alzheimer, protože si nic nepamatuji. Je to trapné, ale nejhorší je mít malý prostor a hodně věcí. Děs - běs!

" LIDSKÁ POVAHA JE SAMOZŘEJMĚ KOMPLIKOVANÁ. ALE ČLOVĚK BY JI MĚL CELÝ ŽIVOT KULTIVOVAT TAK, ABY NEOBTĚŽOVAL SVÉ OKOLÍ." HANA MACIUCHOVÁ ( * 29. listopadu ) Milá oslavenkyně! K narozeninám Vám přeji zdraví, štěstí, hodně pohody a vše nejlepší! P.S. Psáno 28.11., protože následující den narozenin budu mít vše, počítač i mobil mimo provoz.

Dvacátýosmý listopadový den má svátek RENÁT. Nikoho s tímto jménem neznám, ale na netu se uvádí, že je latinského původu a znamená znovuzrozený. Od roku 1945 se narodilo osm dětí s tímto jménem. Po obědě jsem šla na obchůzky - pro vánočky, na poštu, do Dobrůtek pro slovenské pohankové chrumky, chleba Nopál, vážené máslo a jiné delikatesy. Na poště odevzdávám víčka od pet lahví pro jednu paní učitelku, která dělá sbírku pro nový vozík. Chodím tam týdně, protože jich nasbírám z našeho domečku docela dost. Z domu jsem šla pěšky až k autobusovému nádraží, kde sídlí obchůdek pana Vašíčka ze Zábřehu. Mají tam vánočky bez hrozinek a to je velmi vzácný artikl. Potěšila jsem tak tři sousedky. Celkem jsem ušla 3 000 m. Ve vyjmenovaných obchodech jsem už objevila nabídky vánočního cukroví. Kilo stojí 750,-Kč.

" KDYŽ NĚCO ZAČNETE ODůVODŇOVAT, UŽ JE TO POCHYBENÝ PODNIK." Peter Karvaš Slovenský dramatik a spisovatel (25.4.1920 - 28.11.1999)

Tak nevím. Říká se, že střepy znamenají štěstí. Před polednem jsem asi lehce zavadila o větvičku ve váze, která byla na stole a ta spadla a rozbila se. Vyvedlo mě to zcela z konceptu, protože šlo o rodinnou památku. Černá skleněná váza s vyleptanou větvičkou a ptáčkem. Byla to váza, kterou moje maminka dostala od tatínka k narozeninám. Jsem z toho moc smutná. Pravda, jsou horší věci na světě. Nevím, co se bude dít?

" ZKUŠENOST V LÁSCE JE JEN FIKCE, PROTOŽE VELKÁ LÁSKA VYLUČUJE JAKOUKOLIV ZKUŠENOST." GEORG FORSTER ( 27.11. 1754 - 10. 1. 1794)

Dnešní den - 26. listopadu - je památečním dnem. V roce 1930 se narodila Helena LISICKÁ, na kterou dnes vzpomínalo na třicet přítomných v klubu seniorů na Javořické č.2 v Olomouci. Celou akci připravila PhDr. Hanička Pokorná, středoškolská profesorka olomouckého gymnázia. Přivedla sebou i mojí maličkost a své studentky. Já jsem si pro uctění památky oblíbené spisovatelky donesla svíčičku i kytičku. Taky dvě knihy. Paní Dr. Pokorná zvolila formu rozhovoru a vyptávala se nejen na biografii dnešní oslavenkyně. Otavínka se s Helenkou Lisickou kamarádila 27 let a má plno knih i vzpomínek na tuto autorku. Poslední listopadový den uplyne deset let od smrti paní Lisické. Škoda, že připravené fotografie, videa a dokumenty nebylo možné přehrát, ale dané místo mělo výpadky internetu. Beseda byla domluvena do prostoru klubu seniorů, kde mají sympatickou paní šéfovou Alenu Ševčíkovou. Taky jsem se setkala s paní, která je další rodačkou z Písku a s někdejší knihovnici z okresní knihovny Janou Habu...

Včera, když měla svátek Kateřina jsem ušla pouhých 2000 m. Byla jsem pozvána na oběd a paní Hanička pro mne přijela autem. Bylo to vynikající, protože jsme obědvaly v hotelu SENIMO, kde výborně vaří. Pak jsem jela shánět lék AULIN, který má prý problémy s výrobou a tak skoro nikde není. Obešla jsem tři lékárny. Přišla jsem do jedné z nich, kam jsem byla poslána, ale paní magistra začala tvrdit, že lék nemají. Děsně mne to rozčílilo,protože o pět ulic vedle se mi dostalo informace, že v té a oné lékárně jich mají dost na to, abych to do hodiny zvládla. Zcela mne to vyvedlo z míry a začala jsem jí říkat, že jsem nevěděla, jací jsou šmejdi a podvodníci. Málem jsem dostala infarkt. A najednou se v paní lékárníkové cosi pohlo a během půl hodiny byl lék na světě.     Dnešní ráno jsem šla k holiči a lilo jako z konve. Což není nic příjemného, když vám nový účes zmokne. Jenže odpoledne jdu na besedu o Heleně Lisické, která by se dnes dožila 89 let a posledního listopadu to bude deset ...

" HUDBA JE JEN JEDNA. NĚKDO JI DĚLÁ LÉPE, NĚKDO HůŘ, TO JE VŠECHNO." PETR HAPKA 13. 5. 1944 - 25. 11. 2014 (Jeho portrét jsem si půjčila z internetu)

Dnešní nedělní ráno bylo krásné. Jakoby se jaro schovávalo za bukem. Výborně se dýchalo a na teploměru bylo deset. Vzpomenula jsem si na několik Emilek a taky na význačnou bibliografku a knihovnici PhDr. Dohnalovou, která má svátek. Jinak se mi dnešní noc zdálo o naší Kitty a její Terezce. Chodila s ní po zahradě a bylo jim zima. Hospodář spal a Kitty se někde ztratily klíče. Nevím, co tento sen měl znamenat, ale měla jsem sto chutí jí ráno zavolat. Šla jsem nakoupit a obě cesty tam i zpět vydaly na 1 600 m.

Arch. MILOŠ BAŘINKA, architekt, pedagog a nakladatel * 24. 11. Vážený oslavenče! K narozeninám gratuluji a přeji zdraví, štěstí a co nejméně bolestí!

DNE 21. LISTOPADU 2019 Od 7:45 do 17:30 hodin proběhlo setkání cca 70 přítomných, kteří se profesně či amatérsky zabývají folklorem, etnografií, historií na Hané. Organizaci této akce měl na starosti Mgr. Josef Urban z VMO a dokázal ukočírovat všechny příspěvky. Každý účastník, ať přednášející nebo posluchač měl možnost během dne ochutnat tvarůžky s chlebem, obložené chlebíčky, svatební koláčky, mandarinky, hroznové víno a kávu či čaj. Přítomní si odnášeli domů dvě těžké tašky plné propagačních materiálů i skvostů. Byla jsem ráda, že jsem se potkala s některými známými, které jsem neviděla téměř dvacet let. Po zahájení Mgr. Urbanem (vlevo) promluvil pan senátor (uprostřed) a poté pan Hradil z muzea (vpravo). Mgr. Jiří Kaláb hovořil o sušárnách chmele na Tršicku Mgr. Pokorný měl příspěvek o stodolách na Hané Velmi zajímavý příspěvek měla Mgr. Jitka Tláskalová Bronislava Millá znalkyně hanáckého kroje Svačinka Mužský sbor ROVINA Honza Millý z Roviny Hoši z Roviny Závěrem vystoupil PhDr. ...

Středeční ráno a dopoledne bylo ve znamení pochůzek. Holič - pošta - pekařství a pěšky. Ušla jsem celkem přes 4 000 m , protože než bych stála na zastávce, tak jsem raději pochodovala. A to většinou na polovinu věcí zapomenu. Jak si to nenapíšu přesně podle postupné pěšinky, tak se mi to nějak vytratí z paměti. A zítra mám jít na regionální konferenci O lidové kultuře na Hané.

"STARÉ DOMY JSOU JAK STAŘÍ LIDÉ; PLNY VZPOMÍNEK." JAN OTČENÁŠEK ( 19.11.1924 - 24.2.1979)

Ráno jsem doprovázela sousedku taxíkem do nemocnice. Jela na kontrolu a já v mezičase čekání jsem dvakrát oběhla nemocnici. Navštívila jsem plicní kliniku a taky lékárnu. To jsem zvládla v počtu 1000 m. Po návratu domů jsem šla ještě do Hrušky pro úterní AHA a máslo. Pak tramvají na autobusové nádraží, kde sídlí Pekařství Vašíček. Tam chodím sousedce nakupovat vánočku bez rozinek a zpět chodím pěšky. To jsem ušla 1000 m. A pak ještě od Mačáků domů, což je zase 800 m. Šla jsem ze zadu přes ulici Elišky Krásnohorské. Tedy celkem 2 800 m.

Michal Štojdl - Anděl s flétnou (Ilustrace je na titulní stránce nové BB Kouzla andělíčků, kterou vydal autor vl.n. na jaře roku 2019) Mgr. Michael František Štojdl,, básník, malíř a kněz (* 10. 2. 1946 Praha - 11.11.2019 Písek) Mgr. Lukáš Bujna, který je autorem úvodu ke sbírce uvádí, že: " Maluje slovy a veršuje v obrazech... Modř je barvou moudrosti a také nevinnosti, po níž jsme nikdy nepřestali toužit." úryvek z první básně... Jen nepatrná minulost a čas noční lidsky utíká až do neznámého vzdáleného jakéhosi nového projevu hledání... Nahlížím tikotem hodin do tepajícícho nitra, aby tolik nebylo slyšet něžné ticho... v tulení se mé duše k tajemství Boží milosti. Otázky andělíčků zpívajících do nočních kopretin, čarují možnost rána. Také někdy nemůžete usnout? (s.5) Více informací o Michaeli Štojdlovi na /otavinka.blog.cz/1911/michael-stojdl-umrti

Se zármutkem v duši oznamuji milovníkům poezie a modrých obrázků, že dne 11. listopadu 2019 zemřel v Písku Mgr. Michael František ŠTOJDL, kněz Církve československé husitské a emeritní biskupský vikář. (Jan Vávra - z vernisáže výstavy Michaela Štojdla v r. 2018) Narodil se v Praze 10. února 1946 a studoval na Husově bohoslovecké fakultě. Působil v Podbořanech, Kadani, Mirovicích a v roce 1983 zakotvil v Písku. Byl též komunálním politikem, zastupitelem a místostarostou města Písku i členem zastupitelstva Jihočeského kraje. Malování se věnoval od dětství. Absolvoval UMPRUM, věnoval se grafice, oleji na plátně a ilustraci knih. Mezi jeho oblíbené techniky patřil kvaš, akvarel, perokresba a kolorovaná kresba. Pro jeho výtvarné vyjádření je charakteristická modrá barva a vztah k Bohu. Obé se v jeho tvorbě prolíná. Totéž lze tvrdit i o poezii. S Mgr. Štojdlem jsem se seznámila v roce 1999, když jsme připravovali k vydání básnickou sbírku Zdeňka Janíka Vracím se k tobě chlapeckou lodí.Jako b...

Sedmnáctý listopadový den je letos jubilejní. Třicet let od Sametové revoluce. Třicet let od události, kdy jsem si na Národní třídě koupila v ateliéru PP obraz, rodnou vesničku mého tatínka. Nedělní ráno bylo slunné. Na teploměru bylo deset stupňů a nakoupit jsem šla do vietnamského obchůdku, kde mají téměř všechno. Celkem jsem ušla 1 000 m.

FRANTIŠEK SKOPÍK horolezec, lesní kartograf, prozaik Narozen 16. 11. 1939 ve Zborovicích Do základní školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval lesnickou ZUŠ ve Strážnici. V letech 1955-1959 studoval v Písku na SLTŠ (střední lesnická technická škola). Tam navštěvoval horolezecký oddíl a skály. Po maturitě a dvouleté vojně odešel na Téryho chatu do Vysokých Tater. V roce 1967 se vrátil na zem a zakotvil v Českých Budějovicích. Pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Svoje postřehy publikoval v odborném i regionálním tisku. Po 35 letech odešel do důchodu a svou pozornost " upřel" na knihu, která vyšla v roce 2017. " Vzhůru se člověk dere podle své upřenosti." Více o autorovi: http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/skopik-frantisek/