OTAVÍNKA

UNICEF je světovou organizací, která se zabývá ochranou a zlepšením životních podmínek dětí. Byl založen před 70 lety dne 31. října 1946 jako Mezinárodní dětský fond. Sídlí v New Yorku a zastání má ve 160 zemích.

Podzimní čas a druhý měsíc, kdy padá listí má celkem 31 dnů. Snažila jsem se chodit, co nejvíce, ale ne vždy to bylo nebolavé. Celkem jsem si vyšla dvacetčtyřikrát a nachodila jsem cca 64 km. Zápisy kroků už nedělám denně. Desátý měsíc byl více zaměřen na návštěvy lékařů, protože se hledal důvod bolesti, který se našel pomocí CT.

Po dobrém nedělním obědě jsem si doslova vyškemrala setkání u Elviska, protože jsem tam nechtěla jít sama. Marušce se sice nechtělo a tak jsem práskla telefonem. Pak slíbila, že tedy přijde. Šla jsem po poledni k Elvisovi pěšky a cítila jsem se náramně. Káva byla moc dobrá, protože službu měl barista pan Lukáš, který ji opravdu umí. barista pan Lukáš Maruška Otavínka Kolem třetí jsem jela do města a galerie Moritz a pak zpět, jenže jen jsem nastoupila do tramvaje, tak jsem si uvědomila, že je neděle a mohu tudíž navštívit muzeum umění zdarma. Náměstí republiky Muzeum a tramvajová zastávka Více v článku předcházejícím. Ušla jsem celkem 7 000 m, protože ráno jsem byla nakupovat v Hrušce. Jak to tak vypadá, tak zřejmě akupunkturní jehlička trošku zabrala.

V Olomouci jsou přístupné výstavy v Muzeu moderního umění v neděli zdarma. Už několikrát jsem se chystala podívat na téměř neznámé fotografie letošního sedmdesátníka Jindřicha Štreita, ale stále jsem to odkládala. Teprve dnes, na poslední den výstavy jsem to stihla. Výstavní objekt se skvěl v novém kabátě a byl pod novou střechou a vlastně nově zrekonstruovaná budova MMU byla slavnostně otevřena 27. října a při té příležitosti se konala i vernisáž jedinečné výstavy nazvaná Šumění andělských křídel. Na tuto nádhernou výstavu prezentující exponáty na téma anděl od středověku po 20. století půjdu ještě několikrát. Další část je v Arcidiecézním muzeu. Byly zde obrazy Alfonse Muchy, Zrzavého, Ivana Sobotky, sochy Matyáše Bernarda Brauna ad.Výstava má trvat do 5. března 2017. Souběžně se konají výstavy, přednášky, soutěže a další doprovodné akce. Jsem ráda, že jsem šla už dnes a budu si moci rozvrhnout další program.

Víkend 16. týdne je věnován různým oslavám, akcím, festivalům v rámci DNE ZEMĚ. Letos je zaměřen na boj proti plastovému odpadu. Protože se v těchto dnech slaví také MEZINÁRODNÍ DEN PAMÁTEK jsou některé akce prolnuty. Komentované prohlídky státního hradu ŠTERNBERK, kdy se návštěvníci setkají s restaurátory a řemeslníky. Podobné akce uspořádali i na ORLÍKU. V Olomouci se po oba dva dny koná TVARŮŽKOVÝ FESTIVAL. " Něco se děje se Zemí něco se děje s lidmi Čas hýbá vším a se všemi Ten obraz není střídmý" ( Zbyněk Šiška. Lucerničky. 2016. S.80)    

BILANCE Někomu zbylo chvění po motýlích křídlech, někomu siné světlo odlesků a nedosněný sen a pozdržený výdech a trochu černé barvy po blesku. A někomu už zbývají jen ruce v klíně jako dvě pádla na dně pramice a vyčesaný vlas a vůně po květině a ještě touha domů vrátit se! Zbyněk Šiška (Básníkova odpověď na báseň předcházející:   transpozice

TRANSPOZICE Slyšíš ten sametový hlas? To ranní vánek tiše zpívá když s velkým trsem světla splývá a vyhlašuje nový čas! Nebe je plné zlatých vrás a s hvězdami se na zem smeká Myslí však přitom na člověka jako by bylo jedním z nás! ( Zbyněk Šiška: ze sb. Roztmívání. Olomouc 2014. S. 36)

Dnešním dnem vrcholí vzdělanostní dny, sympozia o nepříjemném kožním onemocněním, které se nedá úplně vyléčit a jeden článek nazvaný " Lupénka je horší než..." http://www.vitalia.cz/clanky/lupenka-je-horsi-nez-nadory-a-deprese/ vám ukáže a popíše, co a jak. Poslední údobí na léčení této úporné nemoci se využívá biologická léčba.

Kolem poledne, když svítilo sluníčko, zavolala jsem Marušce a domluvily jsme se na setkání u Elviska na kávičce. Tam jsem jela tramvají a to nízkopodlažní. V kavárně moc lidí nesedělo, ale zákusků taky za skleněným chladícím pultem moc nebylo. Hodinka plná řečí a vyprávění utekla jako voda. Cestou na vlakové nádraží jsme se rozhodly, že si dojdeme koupit chléb do pekařství a pak jsme šly pěšky spolu až k autobusovému nádraží a já až domů. Nevím proč, ale nechtělo se mi lézt do vysoké tramvaje a ani čekat na další nízko-podlažní. Pochodovalo se příjemně a i bolesti v zádech trochu polevily. Nejvíce mne překvapilo, že nikde nebyly vidět české vlajky, jen na poště. Ale nádraží i krajský úřad byly holé. Asi se to už nenosí?! Celkem jsem dnes ušla 3 500 m .

Sestřenka mého drahouška slaví dnes životní jubileum. EVA VÁNSKÁ středoškolská profesorka (* 28. 10 . 1946) MILÁ OSLAVENKYNĚ! K ŽIVOTNÍMU JUBILEU PŘEJI ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, HODNĚ POHODY A VŠE NEJLEPŠÍ!

Přes 7000 m jsem ušla ve středu a ve čtvrtek. Včera jsem byla dopoledne v kavárně a k večeru u obvodní lékařky. Dnes jsem musela, ač jsem bolestí chytala slzy do kapesníku na školení s počítačem do vědecké knihovny. Zatím hledám cesty, jak uklidnit kruté bolesti, ale musím to vydržet. Ač jsem alergická na náplast, budu muset zkusit, zda nemají nějaké náplasti na bolest vyrobeny z materiálů, které nezanechávají mokvající puchýře. Doma jsem rozsvítila svíčičku na výročí nedožitých 93 let paní Lady Dragounové, mobilem popřála knihovnici Evičce k 79. narozeninám a taky jela rozsvítit svíčičku do kolumbária.

Dne 26. října se sešli přátelé Alenky Zemanové v kavárně u Mahlera. Rozsvítili jsme si svíčičku pro naší kamarádku, která se na nás možná koukala z mráčku. Tento den vyšel všem zúčastněným a teprve poté jsem si uvědomila, že datum asi dirigovala vyšší moc, protože naše Alenka, na kterou jsme všichni vzpomínali, se narodila taky 26. den v měsíci, ale v lednu. Nejdéle se znala s Věrkou, s kterou pracovala. Já osobně jsem se s Alčou seznámila na podzim roku 1972. Všichni jsme pracovali s knihou a nějak jsme ji i nosili hluboko v srdci. Možná právě proto jsme mnozí z nás brali povolání jako koníčka, což se málokomu poštěstí. Už to byly dva roky, co odešla na dlouhou cestu. Často na ní vzpomínáme a shodli jsme se všichni čtyři, že nám opravdu chybí její přítomnost. Povzpomínali jsme i na jiné kamarády a přátele, ale sešli jsme se na památku AZ a určitě ne naposled. Úvodem milého setkání přečetl spisovatel Vladimír Puhač úryvek z připravované knihy. Je opravdu důvod těšit se na pěknou knihu...

Poslední říjnové úterý jsem si v poledne vyšla na procházku. Bylo docela teplo něco kolem šestnácti stupňů. Prošla jsem si město a pak jsem jela domů tramvají a tam se stala taková legrační věc. Do narvané tramvaje nastoupila maminka s kočárkem, kde seděl malý klučík, asi dvouletý. Vedle se postavil mladý muž a ten kluk jej začal chytat za palec. Asi se domníval, že je to jeho tatínek. Muž místo, aby se na dítko usmál, doslova zpanikařil, vysmekl se dítěti a raději vystoupil, i když za normálních okolností jezdí až na nádraží. Bylo to velice humorné. Maminka pak vysvětlovala dítku, že pán u jeho kočárku nebyl jeho tatínek. Celkem jsem ušla přes 2000 m.

VIBRAČNÍ ČÍSLO ČASU I NÁVŠTĚV JE TOTOŽNÉ tvoří osmičku Znamená to, že by bylo dobré dodržet slib a taky spojit se s někým, kdo podá pomocnou ruku.

Ano, od 20. až po 24. října jsem víceméně chodila po doktorech. Téměř každý den jsem kráčela po nemocnici a vyšetřeních. Dostala jsem se do důvěrně známých míst, kam jsem chodila před třemi lety s mužem. Souhrou náhod jsem se dozvěděla řadu věcí, které jsem měla znát už před třiceti lety. Vlastně nic není akutní, jde o dlouholetou růstovou vadu, kterou nelze změnit a operace je prý dosti beznadějná, protože skoro 80 % pacientů skončí na vozíčku. Vlastně se to mělo řešit už tak v roce 1975. Lékařka byla překvapená, že se mnou nikdo nic nedělal, když jsem několikrát ochrnula ( a to v letech 1960, 1967 a 1970). Rychlý růst se projevil taky na kolenou a dodnes nemohu klečet. Nabídka operace byla akutní v roce 1970, ale tenkrát ortopedická kapacita emigrovala a já se bála, protože kolenní kloub je taky velmi složitý. Jako růžově-modrá mozaika vypadá moje růstová vada, která se táhne jako černá nit celým mým životem. Za pět dnů jsem ušla 11 700 m.

Americká autorka novel pro mladé Narozena 23. října 1966 New York Od dvanácti let žije na Floridě. Od dětství věděla, že chce být spisovatelkou. Hodně publikovala v časopisech pro děti a mládež. Vystudovala obor divadelní umění a opera na univerzitě v Miami. Poté absolvovala právnickou školu a deset let pracovala v této oblasti. Na svém kontě má více jak 10 knih. V poslední době, po úspěchu své třetí knihy se začala živit literární tvorbou. "Nemůžete si vážit sám sebe, pokud dovolíte někomu, aby vás ničil - ať už zevnitř nebo z venku. Co jste se naučil tady, to je jen půlka rovnice. Druhá půlka je sebeúcta ." (Dýchání pod vodou) "Možná příliš soudíme lidi podle toho, jak vypadají, protože je to snadnější než vidět to, co je opravdu důležité." (Netvor) "Všechno tu má svůj den, všechno tu má svůj původ. Dejte mi důvod a já ukážu vám svůj sen." (Hvězda) Citáty z databáze: http://citaty.net/autori/alex-flinn/

Před 100 lety - dne 21. října 1916 se v Písku narodil akademický malíř František Roman DRAGOUN, básník a malíř lidské duše, který se svou paletou chodíval v letech sedmdesátých po Hané. Přijížděl na jaře a pobýval v Samotíškách do září či října. Maloval rád koně, pohledy do kraje, klenoty Svatého Kopečka, rodiny i jednotlivce z Olomouce i širého okolí. Zemřel 2. července 2005 v rodišti. Takto si Mistra pamatuji. U příležitosti 100. výročí narození F.R. Dragouna se koná v písecké Galerii Prácheňského muzea jubilejní výstava Poslední romantik od 8. října do 13. listopadu 2016. 7. září 1996 Mistr František R. Dragoun napsal: " Jsou starci z kdysi malých dětí, jež zachytil jsem na svém plátně a babičky jsou z děvčátek. Čas nevrátí se nazpátek, zastaví se jen na obraze. Mějte se dobře, žijte blaze." (z výstavního katalogu Kinský, Václav: František Roman Dragoun. Písek 2016) Více o této významné osobnosti a výstavě najdete na: http://www.prachenskemuzeum.cz/

Páteční ráno jsem byla objednána na kontrolu zánětlivých míst a taky se měly objevit v počítači popisy nálezu a obrázek CT. V břiše nic, ledviny i střeva v pořádku, takže žádná gastroskopie, kolonoskopie a jiné podivnosti. Když viděla lékařka na onkologii výsledky CT a následnou zprávu, kde se objevovaly mj. výrazy : Hemangiom, Schmorlovy uzly, Spondylóza aj., tak mne odeslala na urgent příjem neurologie. U přijímacího okénka, kde se měří tlak pacienta se objevila čísílka neúměrně vysoká. Až se sestřička polekala a tak jsem musela s pravdou ven, že jsem neměla léky a jsem na lačno. Okamžitě volala ošetřující lékařce, která mne hned a bez čekání vzala, abych mezitím nezkolabovala. Po základním neurologickém vyšetření odročila operaci s tím, že moje pooperační komplikace (plicní embolie a trombóza) by věci samé a celému problému neprospěly. Doporučila rehabilitaci v nemocnici a pokud bych nemohla bolesti vydržet, tak nechat si v obvodní neurologii nebo u praktické lékařky napsat žádos...

Ano, dnes na SVÁTEK STROMŮ vyšel SKAUTSKÝ KALENDÁŘ 2017 plný kreseb a básní Ladislava Ruska _ Šamana. Více o historii a akcích Dne stromů najdete na web stránkách http://otavinka.blog.cz/1510/svatek-stromu Skautský kalendář lze koupit ve skautském středisku Ladislava Ruska 783 72 Velký Týnec eventuelně objednat na email adrese: JUDr. Jan Pečínka <pecinka@volny.cz>

Můj čas narození, ovlivnil asi i výběr barev, které se zamlouvají mému oku i vnímání. Indiáni označovali měsíc říjen jako čas, kdy padá listí. A jejich zbarvení není zelené, ale spíše oranžové, červeno žluté, zkrátka podzimní. Když se vycházející nebo zapadající sluníčko opírá o vodu nebo listy na stromech, vytváří téměř neskutečnou barvu. Mám ji moc ráda. Když jsem se přestěhovala z většího bytu do minigarsoniery, doslova jsem se obložila artefakty, kde moje milovaná barva byla. Na čelní zeď jsem si pověsila obraz " Říjen v Sedlici" od Pavla Poličanského, na počítač uložila kalendář malíře Pavla Alexe Taťouna a na postel jsem si dala polštářky oranžové barvy. Protože je pokoj situován na východ, svítí sem sluníčko jenom ráno. Chtěla jsem více jasu a tak jsem si tyto pocity potřebovala zmnožit. Zjistila jsem také, že pokud si dodám do interiéru více pomerančové nebo meruňkové barvy, pokoj se rozzáří barvou vycházejícího a zapadajícího slunce. A taky se mi zlepší nálada a budu...

Při dnešním obědě u Caesara jsem dostala dáreček od Andulky. Zřejmě rozmnožím soví království o několik soviček, protože jsem dostala taštičku se sovami, zajímavými drobnostmi a taky i informaci, že mne sháněla paní z Písku. Čte prý můj blog a tak podle článků našla Andulčino jméno a zavolala do knihovny. Naštěstí jsem tam měla uvedeno kdesi slovo "vědecká". Pokud by zavolala do městské, asi by se jí nedostalo uspokojivé odpovědi. Obě jsme se zasmály, protože jsme si okamžitě vybavily jaké to je, když hledáte něco nebo někoho a nevíte čeho se chytit. Paní má zřejmě talent detektivní. K večeru jsem se dovolala na uvedený telefon a na druhém konci země se ozval příjemný, mladý hlas. Určitě nezůstane u jednoho hovoru, protože předpokládám, že budeme mít i nadále o čem mluvit. Neboť svět je malý a jeden zná toho druhého trochu jinak. Velmi mne to zaujalo. O víte, co o tom rozhodlo? Prý modrý nočníček. dáreček od AV

(20. 5. 1936 - 19. 10. 2013) Už jsou to tři roky, co odešel můj drahoušek na cestu poslední. Už ráno jsem měla zapálenou svíčičku a nyní též. Nejhorší pro mne bylo chodit dnes po nemocnici, po místech, kam jsme pár týdnů předtím vždy jeli a chtěli pomoci. Jenže byly prázdniny a tak se vše odkládalo až na září a pak už bylo pozdě.Stále jsem se s jeho odchodem nevyrovnala. Bylo to velice rychlé.