PĚTIDENNÍ KRÁČENÍ

Ano, od 20. až po 24. října jsem víceméně chodila po doktorech. Téměř
každý den jsem kráčela po nemocnici a vyšetřeních. Dostala jsem se
do důvěrně známých míst, kam jsem chodila před třemi lety s mužem.



Souhrou náhod jsem se dozvěděla řadu věcí, které jsem měla znát už
před třiceti lety. Vlastně nic není akutní, jde o dlouholetou růstovou
vadu, kterou nelze změnit a operace je prý dosti beznadějná, protože
skoro 80 % pacientů skončí na vozíčku. Vlastně se to mělo řešit už tak
v roce 1975. Lékařka byla překvapená, že se mnou nikdo nic nedělal,
když jsem několikrát ochrnula ( a to v letech 1960, 1967 a 1970). Rychlý
růst se projevil taky na kolenou a dodnes nemohu klečet. Nabídka
operace byla akutní v roce 1970, ale tenkrát ortopedická kapacita
emigrovala a já se bála, protože kolenní kloub je taky velmi složitý.
Jako růžově-modrá mozaika vypadá moje růstová vada, která se táhne
jako černá nit celým mým životem. Za pět dnů jsem ušla 11 700 m.



Komentáře

  1. Haničko, je to smutné, že to nikdo neřešil. Ale snad ti pomohou aspoň nějak teď, nebo taky ne?

    OdpovědětVymazat
  2. Někdo holt nemá štěstí. Snad ho budeš mít teď, kdy už se ví o co jde. Doba je už pokročilejší, snad ti aspoň zlepší život dnešní medicína a zdravotní poznatky

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:Milá Ježurko, paní doktorka říkala, že by to bylo příliš riskantní to operovat.Měli to udělat po roce 1970, nyní už je to příliš zafixovaný.

    OdpovědětVymazat
  4. Chirurgie ale zas od té doby pokročila...holt ale medicína furt nem¨ní a asi nikdy nebude všemocná...

    OdpovědětVymazat
  5. Hodně smutný příběh, ale znám takových skutečně hodně jako bývalý zdravotník..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .