V době , kdy jsem jezdila na prázdniny k prarodičům, ráda jsem chodila v noci dívat se na hvězdy. U babičky Aničky, to bylo vždycky na tzv. Myslínku, což byl kopec, kam se chodily pást krávy, nebo se na něm báječně válely sudy. V patnácti se mým rodičům nezdálo vhodné, abych jezdila na vesnici jako v dětském věku. Jenže já o tomto čase neměla ještě běžné zkušenosti s chlapci jako moje stejně staré sestřenky. Pravda, chodila jsem se sice dívat za okny hospody na tance, ale raději jsem si chodila snít a koukat na oblohu. Když svítil měsíc, anebo padaly hvězdy, bylo to ohromně romantické. U babičky Marie, na druhém konci krajiny, poblíž Temelína, jsem zase jakmile se setmělo a vyšly hvězdy, chodila na sad za stodolu. To byla velice poetická zahrada s malým potůčkem, kde jsem sedávala na větším kameni, dívala se do vody, kde se odrážel měsíc a přemýšlela o tom, jaké to bude, až se na mne usměje ten vysoký černovlasý kluk z vedlejšího statku. Pokud jsem nebyla nikde a zrovna jsem pobývala v...