Poslední páteční dubnové kroky nevedly k dobrým zážitkům. Už ráno po mě chtěla sousedka obraz Ježíše Krista, který mi prý půjčila. Asi mne navštívil pan Alzheimer, protože to nevím. Měla jsem jen dvě malé grafiky a ten krásný portrét mi v březnu jen ukázala s tím, že má poslední originál. Moc mne to mrzí, že si myslí, že jsem jí okradla. Pak jsem odpoledne měla schůzku u Elviska a na domě nám nejezdí výtah. Opravář říkal, že to poškodili vozíčkáři a že to nejde opravit. Před nosem mi ujela tramvaj a tak jsem stála na zastávce dalších 15 minut. Měly jsme zamluvený stůl v boxu č. 2, ale bylo tam narváno a navíc tam provozní měla první den novou brigádnici, které pořád všechno padalo z ruky. Na kávu jsme čekaly 45 minut a na palačinku s ovocem hodinu a půl a stejně jsme se nedočkaly. A tak jsme otrávené odešly. Celkem jsem ušla 3 000 m. Cestou domů jsem se zastavila v květinářství a koupila si do vázy žíhané karafiáty pro radost.
