Svět, jaký jsme, miláčku, dříve znali, hoří krutou láskou & těžce zraje, jako každý z vás, i my jsme šťastně dospívali, jako ti, jež dřímají v zákoutích fantazií své bujné taje. To naše tajemství zamyká v údivu nejeden petrklíč, klíčovou dírkou na jediný pohled zřít jej též můžeš, v zahradě rajské, kde láska zlé vzpomínky vyhání pryč, v oáze rozkoší, kde projev bolesti je podivná lež... Běž vstříc své lásce v oddané víře, tam, kde dějiny míchají osudy králům, ať už jsi prostý člověk nebo bájné zvíře, vždy věř vlastnímu srdci a zahýbej nesvárům. Po právu, které si v sobě nese každý z nás, jsme tvorové s možností svobodné vůle, ubíráme se po křivce, jež určuje jednu z tras životem ke smrti - k věčně nadpozemské smůle? Úlet duše k nebeským stezkám je odpoutání fyzické schránky & je rovněž svobodou, kdo zažil a žije dál, zůstává nejen jako vzpomínka teskná, věčná jako byl ten svět, co zalévá naše radosti svěcenou vodou. Zůstává jako okamžik, otisknutý v paměti světla, z...