Pomaloučku a polehoučku navyšuji vzdálenosti. Dnes - tj. 23. srpen jsem ušla 2 000 m . Jela jsem nízkopodlažní tramvají a vystoupila jsem na ulici Vejdovského v domnění, že to bude blíž. Ale nebylo. Šla jsem nakoupit do Alberta, kde jsem asi před měsícem viděla sladké brambory zvané batáty. Když jsem stála u pokladny s vyloženým zbožím před pokladnou, tak vedle stála asi 20 letá dívka. Usmála se na moje složení nákupu a řekla: "Jé, samé zdravé pochutiny, taky bych to jedla". Měla jsem tam cizrnu, kuskus, mrkev, cuketu a dvě kaiserky. Ale těžké to bylo až až. Pak jsem přešla zadem na Masarykovu třídu do obchůdku Domácí dobrůdky", kde jsem koupila několik balíčků ovesné kaše, kterou jednou týdně snídám a odebrala jsem se na nádraží, abych počkala na výlukovou tramvaj. byla jsem ráda, že se blížím k domovu, protože mne to zase zmohlo.