To je země, kde jsem se narodila. Taky se v ní zrodili moji předci: sedláci, sládci, rybníkáři, všichni, kdož zde žili, pracovali a umírali. Je to kraj lesů, stojatých vod a modré oblohy. Na Šumavě pod Čenkovou pilou vznikla soutokem dvou horských říček řeka Otava, která teče přes Sušici, Horažďovice, Strakonice, Písek až k Orlíku, kde se po 113 km vlévá do Vltavy. Často jsem se chodila dívat na tok této rychlé řeky. Sedávala jsem u Václavských skal. Ráda jsem se procházela po polích a vnímala ticho i zpěv skřivánka, pohyb zajíce či křepelku na hnízdě. Kouzlo vesnických hřbitůvků, platanových alejí i březových hájků, bylo vždy návratem domů. Bílá Hůrka, Putim, Mirovice,jakoby odevšad znělo volání- rozhlédni se a posečkej. Stále se mi ohromně stýská, protože odejít z milovaného kraje do krajiny rovinaté není jednoduché. Kdysi tuto situaci vyjádřil trefně Jan Čarek slovy: .."Odloučení způsobuje ránu, jako když oderveš větev. Není vždy jisto, zda se přesazený peň ujme nebo odumře. St...