OTAVÍNKA

* Umění by mělo přinášet potěšení . Potěšení pro autora samého, i pro diváka. Pokud se autor při práci nebaví, práce ho v tu chvíli netěší (nedaří se mu), pak těžko ve výsledném díle bude hledat radost i divák. (březen 2006) Tak jako pro herce není prý malých rolí, i malé obrazy mohou být V E L K É. (září 2005) Žijeme v opravdu pozoruhodné době. Dnešní lidé nejvíce uctívají peníze. Peníze, které jim dávají moc. Moc nad světem, nad ostatními lidmi. Ale lidem chybí ÚCTA. Úcta k druhým i k sobě samým. A tím devalvují to vše, co je na nich (i v nich) cenné. To je však dozajista cesta do pekel. (leden 2006) Snažím se, aby obrazy, které maluji, vyznívaly jako dokonale harmonický celek, přesvědčivě vyzařující moje prožitky, pocity a nálady. Mám rád, když z dokončeného obrazu to tiše šumí či vesele zurčí, mámivě se třpytí a blyští, nebo naopak hebce hladí a snad i dýchne tajemnem. A opojně, prchavě voní…                ...

MALÍŘ  A  KRAJINÁŘ  Pavel Poličanský se narodil 9. srpna 1943 ve znamení Lva v Praze a oslaví letos své životní jubileum (65) . V letech 1960 - 1966 studoval Fakultu architektury v Praze. Celý život zasvětil malířské tvorbě, grafice a architektuře. Věnuje se zejména krajinomalbě. Žije a pracuje v rodišti a na Zbirohách u Turnova. Jeho obrazy jsem poznala v roce 1983 v jedné pražské rodině, kterou jsem pravidelně navštěvovala. Krajiny P.P. mne okouzlily. Nejvíce jsem byla fascinována jeho nádhernými stromy. Ukazovaly svou tvář na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Vždycky jinak. jakoby promlouvaly s tvůrcem i divákem. Bylo to úžasné. Když jsem do malířova ateliéru přišla v listopadu 1989, uviděla jsem obraz Sedlice v říjnu. Uvidět po dlouhé době rodnou vesničku svého otce a moci se kochat nádhernou podzimní paletou Pavla Poličanského, znamenalo jediné. Obraz koupit a odvézt do Olomouce. Vždycky, když je mi smutno po domově, dívám se na obraz stromu, jehož načervenalé listy...

Dnes večer jsem poslouchal jez jak zpívá o touze svých pěti dřev do pěti dalekých moří I moje srdce jí hoří (Zdeněk Janík: ČAS JE NIT  NA KOLOVRÁTKU. Písek 2008)

Zamilovaní študáci sjížděli serpentinami života po maturitních tablech až město na Otavě měli pěkně pod sebou jako na dlani položené do ticha lesů Píseckých Hor - a ti z nich kteří přihlédli k čáře života vedené osudově Otavou a protínané nejstarším kamenným mostem v Čechách - mohli nakonec pohledět tváří v tvář životu dotýkaného prsty dnešních šiček a textiláků a potom se vrátit zpět k Putimské bráně se srdcem na dlani za písničkou mládí nečekaně tu vyvěrající jako jejich životní dluh… (Bohumil Ždichynec : Písecký motiv. In: Tvorba, 47, 1984, Kmen,s.VII * Ilustrační foto Jany Syrové)

Poslední červencový den vyšel Evropanský diář 2009 aneb 365 myšlenek pro 365 dnů. Každý den přináší citát k zamyšlení. O nedělích a církevních svátcích k nám promlouvá Písmo svaté, všední dny jsou uvozeny moudry evropských osobností. Kulatá jubilea a výročí úmrtí jsou zde připomenuta ponejvíce. V úvodu je zobrazen Kníže Václav, světec český i evropský a připomenuto jeho výročí úmrtí v roce 929. Publikace vyšla ve Frankfurtu nad Mohanem a v Olomouci v péči Nadace Action 365.

Olomoucký výtvarný pedagog, univerzitní profesor, sochař, básník, medailér, publicista a odborný spisovatel Zdeněk Přikryl oslavil v červenci 80. narozeniny. V roce 1954 pobýval v Písku při vojenské základní službě a jeho kresba je památkou na toto období. Dostala jsem tuto jeho kresbu  k narozeninám.