OTAVÍNKA

Děravá paměť nás většinou rozesměje, zatímco děravá kapsa rozpláče. I když by to mělo být právě naopak. Vážná tvář Nesměje se, nemrká, nemračí rozsah mimiky nemá veliký prý si nejlíp vystačí s tím že posílá smajlíky                                                                (Ortová,Z.: Polepšovna. Praha 2007)

" Hudba je jako schody do nebe. A kdo je objeví, může vystoupat hodně vysoko." " Hudba je jako řeč, je stejně důležitá, protože dokáže vyjádřit, co lidé potřebují sdělit, co chtějí sdílet a na co řeč nestačí." " Hudba umí přinést úlevu, když si zoufáme, když jsme bezradní ..." / Eben,M. - Janoušek,J. : Na plovárně. (2004) /

Stával tam vždycky uprostřed mostu čekával na ní každičký den zelené sukno s větvičkou v klopě stával a díval se k parku a náměstí nejde-li jen (Petr Henk)

Sochy v parku nestárnou sochy ne jen stromy a lidé parkem zahaleni povídají si v podvečer o lásce (Petr Henk)

Venku je zima vločky poletují mrazivý vítr duje do oken sál se už chystá brzy své hosty uvítá Světla už svítí parkety naleštěné hudba si ladí nástroje přichází dívky v chlapce zavěšené začíná polonéza pánové (Petr Henk)

Krásná výletní chata Na Živci je místem, kde se schází abiturienti středních škol, chodí sem i turisté a pamětníci. Turistická chata je do dnešních dnů vyhledávaným útočištěm. V průčelí budovy je nápis " Poutníku postůj ! A odpočiň zde, než nad Mořem lesů k poháru krásy tam žíznivý přichýlíš ret!" Jeho autorem je Jaromír Borecký, básník, literární a hudební kritik, historik libretista, překladatel a bibliograf, který se narodil 6. srpna 1869 v Českých Budějovicích a v Písku začal studovat gymnázium v roce 1880.

Rackové přilétají a procházejí se po kamenném mostě Lidé chodí kolem dívají se na řeku a krmí racky Sluníčko se odráží od zlatonosné Otavy Je teplo, kolemjdoucí se usmívají a kolem dokola poletuje racek chechtavý     (Petr Henk)

Vzpomínat na město, kde jsem se nenarodila, ale přesto jej považuji za své rodiště, protože jsem se do něj přistěhovala jako malé miminko, je téměř každodenní rituál. Píši-li však o něčem, co souvisí s mými radostmi i smutky, nevím kam mne vize dovede. Každé místo se svou krásou pokud si svůj ráz uchová, vytváří pocit jedinečný - genius loci domova .

Prstoklad večera uplakaná tvář smutek tolik not se ti vkrádá do vzpomínek Najednou uslyšíš tichou výzvu jako trylek pak další silnější a znovu To hudba se snesla k srdci slzy odchází zalévá tě pokora v dálce se mihotají střípky štěstí Dech se ti tají při zvuku tónů a srdce buší nad krásou varhanní poezie (Petr Henk)

Z věže kostela znějí fanfáry. Hlasy zvonků a rolniček se ozývají z dálky. Vločky jiskřivého sněhu tančí po střechách okolních domů. Občas v nějakém okně zasvítí svíčka anebo prskavka na stromečku. Jinak je ticho jen splav tiše šumí. Mlha se převaluje nad hladinou řeky a tiše vábí vzpomínky k návratu. Kolem dokola zasněžený les vypadá jako šálový límec nad městem. Ponocný zatroubí poslední hodinu a město, kde žil Pootavský slavík se noří do tmy a ticha.

Každý, kdo hodně čte založí si dříve či později sešit anebo kartotéku citátů. Někdy citáty řadí podle témat, např. o lásce, přátelství, moudrosti, přírodě, umění, literatuře. Jsou ale tací, kdož si citáty řadí podle jmen autorů. Obě skupiny pak využívají vnitřního třídění podle abecedy prvního slova. Koncem roku 2003 se objevila v obchodech silná vázaná kniha s názvem " Slovník myšlenek". Je doplněna nádhernými ilustracemi studentů Střední průmyslové školy řemesel v Brně pod vedením akademického malíře Petra Dvorského.Kniha vyšla na Moravě a to v Olomouci. Obsahuje asi 2000 autorů z celého světa. Závěrem knihy je uveden seznam použité literatury a časopisů. V předmluvě knihy se uvádí, že je slovník určen všem příznivcům citátů, aforismů, sentencí a dalších zajímavých textů. Taky se zde dočteme, že obsah navazuje na titul Myšlenky do kapsy, které v kapesním vydání vycházely v letech 1992 - 1998  a poté se objevuje mezi milovníky této literatury Evropanský diář vydávaný zahrani...

Každá kniha, kterou přečteme má velký vliv na kvalitu našeho života. Rozvíjí naší řeč a díky ní získáváme větší slovní zásobu. Také výpisky z knih nás mohou ovlivňovat. Když jsem si přečetla několik životopisů slavných spisovatelů a novinářů, tak se tam téměř vždy objevila zmínka o vlastní četbě a kartotéce citátů k některým tématům. Tvrdili to např. Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Jean Paul Sartre a O.F.Babler . Ten v rukopisné knize Oblásky napsal: " Každá kniha má v našem životě svůj čas, svou pravou chvíli. Čteme-li ji dříve, neporozumíme jí nebo ji pochopíme špatně; Čteme-li ji později, cítíme, že jsme promeškali dobu, kdy nám mohla dát mnohem více."