VENKOVSKÁ ZIMA
Na zdi je obraz Vysočiny
vesnička schoulená v údolí
klid zasněženého podvečera
zastavený čas večerní modlitby
z obrazu na mne zvolna sněží
na tváři cítím dech zimy a venkova
zvolna se rozžínají světla v oknech
zvon se při klekání daleko rozléhá
vchází do naslouchajících duší
a rozbíjí rampouchy v srdcích
vyzvání čas návratů ...
Kouzelná báseň - jako bych se v té krajině ocitla. Díky.
OdpovědětVymazatSvatka
A letos jako od Lady - světlo nabíráme aspoň ze zasněžených plání. Děkuji a přeji inspiraci, dokud sníh padá
OdpovědětVymazatKrásná báseň.
OdpovědětVymazatLibuše
OdpovědětVymazatBáseň Venkovská zima úsměvně a mile připomíná zimu na vysočině. Mnohdy se tam s úsměvem říkává, že se tam rodí děti s lyžemi na nohou. A když se k tomu přidá poezie, tak to nemá chybu.