KROKY TONIČKY


Kdysi, když jsem bydlela v Písku, tak naše paní domácí se tak jmenovala. Byla to
velmi malá paní a hrozně zvědavá. Otevírala mojí korespondenci s chlapci, což se
mi nelíbilo. A vždy hlásila mamince, od koho přišel dopis a že ten či onen není vhodnou
partií, protože jeho rodiče jsou či nejsou a zkrátka pletla se, do čeho neměla. A když
jsem jí to vytýkala s tím, že je to i trestné, tak vždy říkala: „Slečno Haničko, nezlobte se,
ale já Vám tak závidím Vaší výšku. Dejte mi aspoň dvacet cm!“ Pravda, tenkrát jsem
měřila 182 centimetrů a ona asi 150.
Páteční popoledne jsem šla do obchodu Hruška pro kostku másla a drobnou cibuli.
Venku bylo hrozné vedro a dusno. Musela  jsem zvolit jinou cestu, protože tam, kde
jezdí tramvaj u lékárny je rozkopaný chodník. Chodí se mi dosti svízelně, protože
pěšinka mezi trávou a kamením je kostrbatá. Celkem jsem ušla 1 600 m. Při cestě
zpět jsem našla u výtahu sedět na lavičce sousedku, která čerpala přírodní vitamín D.
U domu byl krásný pohled na záhon růží. Jejich pěstitelka je nyní v nemocnici už
delší čas a tak tyto květinky každého zdraví. Radost pohledět.


Komentáře

  1. S tím otvíráním dopisů mám také špatné zkušenosti z mládí. Naši mi otevírali dopisy a přebírali penze za brigády a navíc mi z těch peněz nic nedali - vadilo mi to. Co jsem ale měla dělat, bydlela jsem u příbuzných a tak jen co nejdříve se vdát a odejít od nich.
    Jednu Toničku jsem znala v práci, ale brzy odešla-ranila ji mrtvice, když jí bylo 50 let.
    Ty růže jsou krásné.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .