No, taky jsem si kupovala žluté kytičky, ale dnes chodili nějací divní prodejci, byli jinak oblečeni, ničím se neprokazovali a tak jsem jim moc nevěřila. Škoda.
Myšlenka je to výborná, sle s těmi prodejci má někdy člověk pocit, že se roztrhl pytel. Tak jsem každoročně kupovala žlutou kytičku, bílou pastelku, světlušku a nevím teď, co ještě. Ten peníz člověka nezabije, ale někdy mám fakt divný pocit z těch lidí. "Nejhorší" je, když vás na chodníku u obchodního domu a tam, kde je moc lidí, osloví většinou dívka, která má v krabičce množství nějakých miniplyšáků, doslova to vnucuje a chce peníze. Ničím se neprokáže, jen pořád omílá, že to je na postižené děti. Ono tohle asi zabírá, ale na tohle já nereaguji. Tak se jí zeptám, jestli zná Adopci na dálku? Já totiž ano a sehnat ročně 4 500 Kč to fakt není jednoduché. Tak jí o tom vykládám a ona vytřeští oči, že někdo je schopen tolik peněz věnovat. Já jsem tuhle akci v práci rozjela a chtělo to hodně aktivity, mé dobrovolné práce po večerech, aby to nebyla jen sbírka peněz do kasičky. Jak píše Ježurka, čím více se blížil termín odeslání peněz, zmítaly mnou ten první rok pochybnosti, jestli je ten účet poctivý. Riskla jsem to a naštěstí to vyšlo, dostali jsme i několik fotek té dívky a také odezvu z organizace, která to pořádá. Dnes není výjimkou naletět nepoctivcům, kteří se na úkor těchto akcí obohacují. A že někomu "něco" visí na krku? V dnešní době si běžně může z internetu stáhnout a vyrobit logo určité akce a stačí trochu výřečnosti a už má svou kasičku. Takže z vlastní zkušenosti říkám - ANO, podporujme nemocné i postižené, ale buďme i ostražití a snažme se ty lidi trochu prokouknout. Doba si to žádá, bohužel. :-)
Poslední den letošního roku je Silvestr 2021. V adventním období, které letos bylo 27 dnů, jsem zvolila poezii tří básníků. Původně jsem chtěla publikovat jen verše Svatavy Mášové z Kroměříže, která oslaví v roce 2022 životní jubileum, ale protože jsem nechtěla přerušit nedělní poezii Tomáše Přidala a jeho okénko, vybrala jsem ještě pro čtyři adventní neděle básně Jany Topinkové. Poslední dvě jména se objevila na mém blogu letos poprvé, ale doufám, že vzájemná přízeň a láska k poezii bude pokračovat i v čase budoucím. Děkuji básnířce Svatce Mášové za možnost publikovat její básně v ADVENTNÍM KALENDÁŘI 2021, které jsem vybrala z jejích sbírek. Z 27 dnů má v AK 23 básní. Její básně jsou označeny písmeny SM. Vždy byly jako pohlazení po dušičce. Takové uklidňující a léčivé na bolest.
Mužské jméno JOSEF připadá na pondělí 19. března. Jde o čtvrté nejčastější české jméno. Přáníčko posílám do Kanady, Prahy, Písku, na Vysočinu a do Přáslavic. Těm, kteří již nejsou mezi námi, rozsvítím svíčičku.
Z CITÁTŮ a sentencí O ČOKOLÁDĚ . . . " Myšlenky by měly být jasné a čokoláda hustá." (Španělské přísloví) " Život bez čokolády je jako pláž bez vody." (N.N.) " Pokud v nebi nemají čokoládu, ať se mnou nepočítají." ( J. Marinicová) " Štěstí je jako čokoláda…Má sladkou chuť, a přece se dokáže rychle rozplynout." ( Piees ) " Vášeň a dobrá čokoláda, toť perfektní spojení." (M. Bajerová) " Když je život k člověku tvrdý, tak i silné nátury, sáhnou po čokoládě." (J. Marinicová) " Již na dvorech královských po požití čokolády, muži i ženy se chovali bujaře, ba páchali mnohdy tělesný hřích. Nebyl v tom žádný um, známo přece je, že čokoláda je afrodisiakum." (R. Ucekajová) "Objev nového druhu čokolády udělá lidi šťastnější, než objev nové hvězdy." (J. Marinicová) " Tam někde kousek nad Brnem letěla celá v stříbrném letka amerických letadel. Lidé utíkali do krytů, jen malá dívenka stojí tu a šátkem mává, mává let
Kytičku už mám. Hned zrána jsem potkala dvě usměvavé studentky ve žlutých mikinách a kytičku jsem si koupila.
OdpovědětVymazat[1]:Taky tak každoročně činím, ale nevím, zda budu mít dnes štěstí. Prší a tak nevím, zda i odpoledne najdu některé dobrovolníky u nádraží.
OdpovědětVymazatNo, taky jsem si kupovala žluté kytičky, ale dnes chodili nějací divní prodejci, byli jinak oblečeni, ničím se neprokazovali a tak jsem jim moc nevěřila. Škoda.
OdpovědětVymazatMyšlenka je to výborná, sle s těmi prodejci má někdy člověk pocit, že se roztrhl pytel. Tak jsem každoročně kupovala žlutou kytičku, bílou pastelku, světlušku a nevím teď, co ještě. Ten peníz člověka nezabije, ale někdy mám fakt divný pocit z těch lidí. "Nejhorší" je, když vás na chodníku u obchodního domu a tam, kde je moc lidí, osloví většinou dívka, která má v krabičce množství nějakých miniplyšáků, doslova to vnucuje a chce peníze. Ničím se neprokáže, jen pořád omílá, že to je na postižené děti. Ono tohle asi zabírá, ale na tohle já nereaguji. Tak se jí zeptám, jestli zná Adopci na dálku? Já totiž ano a sehnat ročně 4 500 Kč to fakt není jednoduché. Tak jí o tom vykládám a ona vytřeští oči, že někdo je schopen tolik peněz věnovat. Já jsem tuhle akci v práci rozjela a chtělo to hodně aktivity, mé dobrovolné práce po večerech, aby to nebyla jen sbírka peněz do kasičky. Jak píše Ježurka, čím více se blížil termín odeslání peněz, zmítaly mnou ten první rok pochybnosti, jestli je ten účet poctivý. Riskla jsem to a naštěstí to vyšlo, dostali jsme i několik fotek té dívky a také odezvu z organizace, která to pořádá. Dnes není výjimkou naletět nepoctivcům, kteří se na úkor těchto akcí obohacují. A že někomu "něco" visí na krku? V dnešní době si běžně může z internetu stáhnout a vyrobit logo určité akce a stačí trochu výřečnosti a už má svou kasičku. Takže z vlastní zkušenosti říkám - ANO, podporujme nemocné i postižené, ale buďme i ostražití a snažme se ty lidi trochu prokouknout. Doba si to žádá, bohužel. :-)
OdpovědětVymazat