OSUDOVÁ TŘINÁCTKA




V naší rodině měla třináctka vždy výsadní postavení.
Nejen, že rodiče, bratři i já jsme měli v křestním listě
toto čísílko, ale i děti bratra a koneckonců i můj syn.


Můj bratr se taky seznámil a ženil třináctého a já se
rovněž potkala s manželem 13. února.Všichni doma
jsme třináctku brali i jako naše číslo, které jsme
pokládali za šťastné.



A dnes je tomu padesát let, co jsem si " vybrala" na
dámské volence jednoho plesu v Olomouci, vysokého
černovlasého tanečníka, za kterého jsem se o deset
měsíců později provdala.


Určitě to bylo někde ve hvězdách, protože moje
maminka přijela do brněnské školy, aby změnili daný
rozpis míst školní praxe. Jižní Morava se jí zdála
" nebezpečná", protože se obávala, abych se tam více
nezblížila s jedním hochem, který se chtěl ženit.



Moji rodiče byli smutní při představě, že bych
se vdala tak daleko. A tak na poslední chvíli vyšlo město
Olomouc. Tam jsem znala jednu dívku, která kdysi
byla na knihovnické praxi v Písku a poutavě o svém rodišti
vyprávěla. Trochu se o mne starala při mém šestitýdenním
pobytu. Její pozvání na ples zvaný Šibřinky,otočil volantem
osudu zcela jinak než chtěla maminka. Místo do Kyjova
jsem se vdala koncem téhož roku do Olomouce.

Komentáře

  1. Krásnééé....
    Osud si s náma dělá co chce.....maminka to nezmění.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá paní Haničko.. co je psáno, to je dáno .... ať máte krásný a šťastný den :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Haničko, byla to šťastná ruka osudu. No, uvidíme, co ta "ruka" udělá s mými vnoučaty. Laděnka původně chtěla v Olomouci zůstat, dnes už nic takového neříká a nejmladší vnuk Tom, který maturuje až příští rok, uvažuje o tom, že by šel studovat do Brna. Dobrý?

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný příběh. A pak prý že jsme strůjci svého osudu. Můžeme ovlivnit jen to, jak se ke svému osudu postavíme.
    Dnes mluvila v rozhlase numeroložka o té magické třináctce. Prý je v tomto čísle znamení smrti, ale zároveň příslib narození něčeho nového.

    OdpovědětVymazat
  5. Nakonec kolem osudu otočí člověk sám. Tak jako ty. To za něj nikdo neudělá, i kdyby stokrát chtěl. Vzpomínej na všechno, co jsi si zvolila. Byl to docela dobrý život, že?

    OdpovědětVymazat
  6. Joo, osudy, jsou někdy zamotané. Co nemám ráda - je pověrčivost. Příkladem je mi kamarádka... přitom tak dobrá kamarádka, ale u nich doma to už do dětí hustila jejich maminka, to už někdy hraničí se zdravým rozumem. Ona to ví, kolikrát jsem jí to do očí řekla.

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem také považovala číslo 13 za šťastné. Narozeniny nikdo z rodiny nemá, jen já jmeniny, ale nevím proč- jen tak. A vidíš, byla jsi šťastná s tím vyvoleným, ne?

    OdpovědětVymazat
  8. [7]:Máš pravdu Ruži, nejvíce jsem si to uvědomila na podzim roku 2012. To jsme s manželi chodili na procházky do míst dávno zapomenutých. Chtěl chodit se mnou a bylo to moc fajn.Navštěvovali jsme okrajové části města anebo zajišťovali nákup v různých řetězcích, kam se většinou jezdí autem a my chodili pěšky.
    Tehdy jsem si uvědomila jak je to bezva a byla jsem šťastná.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .