O VÍLE OTAVĚNCE
JAK SE MLADÝ BLANICKÝ VODNÍK ZAMILOVAL
DO VÍLY OTAVĚNKY
Mladý urostlý vodník z blanického mlýna se jeden nedělní
podvečer vydal k soutoku řek Blanice a Otavy do Putimi. Byl
krásný vlahý večer, kvetoucí louky omamně voněly, nad
lesíkem se vyhoupl kulaťoučký měsíc. Našemu švarnému
vodnickému mládenci se svìt zdál právě moc krásný. Jen
ještě nějaká ta panenka kdyby ho tak doprovázela.
podvečer vydal k soutoku řek Blanice a Otavy do Putimi. Byl
krásný vlahý večer, kvetoucí louky omamně voněly, nad
lesíkem se vyhoupl kulaťoučký měsíc. Našemu švarnému
vodnickému mládenci se svìt zdál právě moc krásný. Jen
ještě nějaká ta panenka kdyby ho tak doprovázela.
Najednou se zarazil, protože na malé loučce u putimského
soutoku uviděl nevídanou podívanou. Na břeh Otavy
vyskočila krásná vodní víla Otavěnka. Stromy silně šuměly,
vlnky obou řek hrály v podvečerním větru jímavou melodii
a Otavěnka začala tančit. Její bílé lesknoucí se nožky dělaly
neuvěřitelně malé krùčky a piruetky. Otavěnka se ukláněla
v kouzelném rytmu pěnových vlnek, až byl náš blanický
vodník celý uchvácený.
Byla právě doba dlouhých červnových nocí a náš vodnický
panáček se na to místečko pak pravidelně vydával na námluvy.
A Otavěnka už ho čekala. Vždy, jak viděla, že se blíží po
heřmaňské cestě, obula si svoje neviditelné baletní střevíčky
a začala kroužit rusalčí tanečky jenom pro něj. Až jednou se
tichý mládenec osmělil, zašeptal jí láskyplná slova a požádal tu
krásnou panenku o ruku. Sklopila hluboké modré oči barvy
otavských vlnek, zatřásla dlouhými zlatými vlasy a souhlasně
pokývla hlavou. Vždy ten náš vodní mládeneček nebyl žádná
špatná partie. U heřmaňského mlýna měl dobře zavedenou
živnost, tak proč nesouhlasit.
A byla veliká svatba. Dostavili se vodníci z celého blanického
i otavského povodí, vodní víly přišly jako družičky a
tančily vesele rusalčí tance. Otavěnka měla na hlavě věneček
z otavského kvítí, náš vodnický mládeneček měl fráček právě
tak zelenkavý jako blanické tùně. Vlnky obou řek vyhrávaly až
špatná partie. U heřmaňského mlýna měl dobře zavedenou
živnost, tak proč nesouhlasit.
A byla veliká svatba. Dostavili se vodníci z celého blanického
i otavského povodí, vodní víly přišly jako družičky a
tančily vesele rusalčí tance. Otavěnka měla na hlavě věneček
z otavského kvítí, náš vodnický mládeneček měl fráček právě
tak zelenkavý jako blanické tùně. Vlnky obou řek vyhrávaly až
do rána a přinášely novomanželùm štěstí.
Ilustrace : Josef Benedikt
(Z rukopisu " Písecké pohádky" Blanky Zemanové 2014)
Krásná pohádka :-)
OdpovědětVymazatDík za něžnou, líbeznou pohádku. I každý dospělý si ji rád přečte :-)
OdpovědětVymazatMilá vílo Otavinko, ke tvým narozeninám ti přeji z celého srdce lehké nožky, vždy příznivou vodu štěstí kolem tebe a pevné zdraví, podporované mnoha denními kroky. K dnešnímu dni ti přeji pěkné počasí a nějakou dobrotu, která ti udělá dobře a potěší tvoji mysl. Hezký den :-))
OdpovědětVymazatKrásná pohádka! Děkuji za tu pohodu.
OdpovědětVymazatBabičko krásná pohádka. Taková něžná.
OdpovědětVymazatKrásná pohádka s pěkným koncem. Takové kouzelné střevíčky by se hodily, viď.
OdpovědětVymazat