JOŽKOVA VYCHÁZKA


Dneska jsem se těšila na vernisáž výstavy fotografií
a plakátů Jindřicha Štreita, která se konala ve Vlastivědném
muzeu na náměstí Republiky. Vyšla jsem o hodinu dříve,
ale nakonec jsem se musela vrátit, protože rozbředlý sníh
a čvachty, čvachty mě nedovolily pokračovat v cestě na
tramvaj. Mokrý sníh velice klouzal a mne snad zachránily



od pádu jen dvě hole, o které jsem se opírala. Slíbila jsem
sice účast, ale sliby - chyby. Sněhová pokrývka naprosto
pokazila moje záměry. Cestou zpět, když jsem proletěla, do
jakési jámy či velikánské louže, jsem vzpomínala na známé
Josefy, kteří už nejsou s námi. Když jsem přišla celá mokrá
domů, rozsvítila jsem si tři svíčičky na paměť strýčka Josefa
z Prahy, Jožky Fabiana z Valašského Meziříčí, s kterým jsem
spolupracovala patnáct let na databázi Osobností východní
Moravy a jedné školní lásky, Pepánka z Kyjova.
Vcelku jsem ušla jen 1800 kroků.

Komentáře

  1. I snaha se cení. A vzpomínka určo potěší i ty, kdo na nás hledí z obláčků...

    OdpovědětVymazat
  2. Hanko, počet kroků v tom nečase je super a také tvé foto, ano - to je Otavínka z Písečku. :-) :-) Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsme u nás měli více vody jak sněhu. Tak vhodné na lodičku než na pěší procházku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .