NIKOLASOVA PROCHÁZKA
Po poledni jsem se konečně odhodlala dojít
do lékárny a do obchodu. Po ránu to nešlo,
byl mráz a na krok nebylo kvůli mlze vidět.
Už je to pokrok, protože dříve jsem nevylezla
na krok z domu a veškerý zimní čas jsem byla
doma. Jenže zvyk je asi železná košile, protože
mne ty kroky venku chybí. Moc jich nebylo, jen
2000 kroků celkem, ale hned jsem načerpala energii.
Stav 6.12.2012 ve 12:20
Krůček po krůčku. Je dobře, že nám dělají radost i maličkosti,které jsou pro mnohé běžné všední věci.
OdpovědětVymazatTo mám radost s Tebou, Hani. My chodíme denně ráno a já se také cítím líp. Vidíš, tak jak Ty jsem si to ještě neřekla. Něco na tom bude!
OdpovědětVymazatI já jsem ráda, když vyjdu z domu, Jenda odmítá chodit na procházky a uráčí se ven jen minimálně.
OdpovědětVymazatJe to pravda, taky se mi kolikrát nechce ven. Ale když se mnou šijí všichni čerti, jdu ven za každého počasí a po procházce je mi VŽDY lépe. A to i když se mi původně nechtělo.:-)
OdpovědětVymazatNo na lyže to tam u vás není, ale klouzačka určitě. My už máme ke 20 cm a dnes bylo devět pod nulou.
OdpovědětVymazat