KNIHA POD STROMEČEK

Nedávno jsem dostala krásnou knihu Ondřeje Fibicha
ŠUMAVSKÉ POHÁDKY A ŘÍKADLA. Pro malé
i velké milovníky Šumavy by to byl nádherný dárek.
Jde vlastně o rodinnou knihu pro Šumavany. Knihu
ilustroval Petr Štěpán. Obsah knihy je rozdělen do
dvou částí, na Šumavskou abecedu a Pohádky z hor
i oudolí. Kniha není stránkovaná, ale má více než
sedmdesát stran.



Úvodní báseň je o skřítcích, kapradí, skrytých pokladech
a prababičce Šumavěnce… Šumavská abeceda čítající
dvacetosm písmen je vytvořena obrázkem a říkadlem.
Hned jsem si tam našla tři písmenka : E jako elefant,
K - Kašperk, S jako strom, která jsou mému srdci nejbližší.
Rovněž písmenko Š jako Šumava a Y jako Babylon má
něco do sebe.

" Z písmenek je totiž svět
já bych mohl vyprávět!
Stačí, když jen jedno chybí,
pak se lidé tuze diví,
že se nejde domluvit."

Druhou část tvoří jednadvacet pohádek .Hned ta první
vypráví o kouzelné studánce, z které kdo se napil, uměl
pak vyprávět pohádky. Další jsou o hodináři, porcelánové
panence a zázračném potoku, courkovi, o chalupníkovi,
který neuměl psát a číst, ale vyprávěl nejkrásnější příběhy,
o fence, která měla čtyři štěňata, o babě Kolomazně, taky
o tom jak šel malý Tomáš do Pasova a potkal zeleného anděla.
Pohádka s názvem Hubertovo oko se zalíbí nejen dětem,
ale i myslivcům. Svatý Hubert měl zlaté a stříbrné oko.
Jedním viděl dobré skutky a druhým neplechy. Taky bychom
potřebovali takového patrona, že ? Pověst o šumavských
sudičkách nebo kůzlatech z Raklanského jezera jsou malinkým
střípkem pohádky. Jak nalákat návštěvníky do hor, o tom
vypráví Semínkova Berta. O kšeftech s čertem, drobounké
holčičce a jejích dobrodružných cestách i po moři, ptáčcích,
mladíkovi s polovinou tváře, dvou vílách modré a bílé
i poustevníku Tonínovi se dočteme v této půvabné knížce.
Na poslední stránce je uspávanka o ovečkách, které chodí
spát do pohádky.


Vřele doporučuji nejen maminkám a babičkám, aby měly
co číst svým dětem a vnoučatům, ale možná i větší děti si už
najdou to svoje čteníčko s větším písmem. Kdo Šumavu zná
a prožil tam nějaký čas, rád si zavzpomíná na Churáňov,
Prachatice, Kvildu, Lenoru, Modravu a další místa, kam
jezdil na prázdniny, sbíral jahody, houby, nebo lyžoval
a mnohdy třeba i slyšel od místních pamětníků podivné příběhy.
Autor je nakladatelem i majitelem strakonického antikvariátu.
Pro případné zájemce uvádím emailovou adresu, kde lze
objednat: antikvariát@sendme.cz

Komentáře

  1. Knihou jako dárkem nic nepokazíme, vždycky jsme dětem dávali i knihy  kromě jiných dárků.

    OdpovědětVymazat
  2. Hani, když jsem měla děti malé, tak jsem jim také hodně četla, nejdřív jsme měli krásně ilustrovanou knížku a vyprávěla jsem jim sama co zvířátka dělají, až je hledali, naučili se tím strašně moc už od miminka a Nikča byla takový posluchač, že jsem jí na roce a půl přečetla před spaním celou Babičku. I když tomu nerozuměla, ale bez brebentění u knížky neusnula. Dopadlo to tak, že jsem jí četla až do sedmi let. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Tímto článkem se hlásím do šestého zadání soutěže Lucerny. Pokud lze?

    OdpovědětVymazat
  4. Škoda, že už nemám malá vnoučátka, to by se mi líbilo, tedy myslím i ta knížka pro ně.

    OdpovědětVymazat
  5. Pre mna je najlepsi darcek kniha. Ty co ma poznaju to uz  mne vedia :D. Posledne dva roky som vzdy nejaku dostala. Raz od sestry, druhy raz od kamosky a bola som v soku, ze ako to vedeli :D
    Clanok bol uznany a hned poznaceny, aby som zas nezabudla O:)

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Ježurko, a proč by sis ji nemohla koupit sama pro sebe? Jen tak, protože se ti líbí? Nebo je zákonem dáno, že když jsme dospělí, nemůžeme číst pohádky jinak než za přítomnosti dětí? Není to škoda?

    OdpovědětVymazat
  7. Otavinka: to vypadá jako opravdu krásná kniha pohádek. Trošku mi něčím připomněla Pohádky o Sázavěnce - ale tahle bude asi jinak zaměřená.
    Docela bych si přála, skoupit všechny pohádky a dětské knihy. Nebo aspoň zdravé jádro z nich... Kdysi jsem četla jednu za druhou, půjčovala si i v knihovně. Doma mám pohádkových sbírek několik - a dokonce jsem nedávno do několika nakoukla. Příjemně mě překvapilo, jak dobře se četly i dnes.
    I když, pravdaže, prince na bílým koni a šťastný konce už nečekám... :-)
    Šumavské pohádky můžou být opravdu krásné - a napsala jsi o nich poutavě, tak, že mám chuť si knihu pořídit - nebo si ji aspoň půjčit.

    OdpovědětVymazat
  8. [8]:Milá Vendy, tato kniha je nejen pro děti, ale ocení ji zejména dospělí, kteří mají rádi tento nádherný kout naší země. Jsou to více pověsti a nádherná říkadla. Možná tak pro babičky, aby měly, co číst svým vnoučatům. Jedna moje známá 77 letá paní, která nemá vnoučata v dětském věku, si ji koupila pro sebe,"aby se mohla denně nořit do krásy krajiny a setkávát s lidmi na Šumavě." Měla jsem radost.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .