NAPSÁNO V NEMOCI
Bolestí potupen ležím jak Lazar
marně však čekám povel "Vstaň a choď !"...
Co dní a sil mizí mi nazmar
Na šelfech snů tkví bezmocně má loď
Marně se ohlížím po oněch dnech
kdy časem jsem plýtval - syn marnotratný...
Sám sebe kárám: Těch vzpomínek nech !
Stesk po minulém není ti nic platný
...Budu-li ještě pár let moci
u stolu v práci dopřádat své vize
nastavím dny a třeba dlouhé noci
bych dopsal resumé v své Bílé knize
(Ladislav Rusek)
Otavinko, je to smutná básnička, ale opravdová aproto krásná! Asi se v ní každý najde.
OdpovědětVymazatMilá Otavínko, to je něco pro nás! Obě!
OdpovědětVymazat