KOMU ZVONÍ HRANA
Komu zvoní hrana
(Památce Miloslava Stibora - spolužák)
Rok za rokem nám utahuje šrouby
a svírá obruč která tísní hruď
Co chvíli slyšet Anděla jak troubí
a kolem buší dopad hrobních hrud
Odchází přátelé i spolužáci...
Škrtáme v zchudlém adresáři
S každým se i z nás cosi ztrácí
zato nám houstnou rýhy v tváři
John Donne napsal v dávné době:
Slyšíš-li někomu zvonit hranu
to zvoní všem - nám mně i tobě...
Však milost Času zajizví tu ránu
Ladislav Rusek
10. 3. 2011
(Ladislav Rusek)
Hani, to je pravdivé....
OdpovědětVymazatPřesně tak, také jsem to chtěla napsat jak moc je to pravdivé, bohužel.
OdpovědětVymazat