AŽ TO CINKNE
Tak jako strakatou podzimní hádanku
vyřeší přes noc
napadlý sníh,
zabělají se nám v srdci Vánoce.
A co vázlo
v hlavolamech,
bude náhle třpytně prosté,
až do domu u stromečku
cinkne něžně v dětských očích.
Ruka najde bez okliky
cestu k ruce.
Dub dá po lupínku jmelí,
ořech jádro,
křivonoska klíšťky na trn,
který ještě někde píchá.
Nepůjdem se o půlnoci
sklánět nad zrcadlem v ledu,
jablko však rozkrojíme
jako pradědové kdysi.
Kéž nám z něho vyjde hvězda -
(Josef Suchý)
(Jitka Tláskalová)
Moc krásné!
OdpovědětVymazat